Motýle

Lesby, BDSM, sem tam nejaký motýľ... No a to je asi tak všetko čo sa o tomto bezduchom artovom filme dá vlastne povedať. Pri pohľade na celkové hodnotenia filmu som sa normálne tešil, že to bude nejaký pozoruhodný epický film zasadený do nejakej motýlej symboliky. Ale realita bola žiaľ úplne mimo. Jediné čo tento film zachránilo od odpadu, bol krásny vizuálny dojem, ktorý sa v podstate tiahol celým filmom. Absolútne tomu chýbala nejaká epická stopa, ktorá je pre mňa väčšinou prvoradá. Takže na viac ako 1* to nevidím! (04.05.2015)

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec. (15.04.2015)

Vzťahový minifilm o dvoch ženách, ktoré sú v zaujímavom zväzku a jedna potrebuje pre naplnenie svojich sexuálnych túžob niečo zažívať a druhá to pre ňu robí, aj keď ju to asi veľmi nebaví. Minifilmom som to nazval pre obmedzenie na jednu tému a iba veľmi malé množstvo hercov a aj keď sú vo filme nejaký iný herci tak by tam vlastne ani nemuseli teoreticky byť. Chybou tohto filmu je, že čím je dlhší tým viac začne nudiť. Začiatok je fajn je tam niečo nové, nová téma, nové prostredie atď, ale následne už je to potom stále o tom istom. Chápem takýto vzťah môže existovať aj v réalnom živote, ale ja sa pýtam čo je vlastne tu na tomto príbehu zaujímavé, alebo je tam niečo šokujúce? No možno o veľa rokov dozadu, ale teraz je doba internetu a v tomto filme ma absolútne nič nešokovalo. Film The Duke of Burgundy nemá absolútne žiadnu gradáciu deja, žiadne super vyvrcholenie a keď vidíte prvú pol hodinu ako by ste videli celý film. Hej no hrajú tam dve ženušky, ale aj keby tam hrali dvaja astronauti je mi to jedno pokiaľ tam nie je invencia a artové pojatie musí film skvalitniť tak aby sme si pri jeho pozeraní povedali WAU a nie no dajme tam nejaké zaujímavé scény na motýľov. K filmu som bol ako vidím trocha kritický, ale 3 hviezdy si zaslúžil. (31.10.2016)