Leto s Marnie

Nádherně zachycený existenciální japonský magicko-realistický snímek s dechberoucí animací s krásným zachycením toku času a přírody. Celou dobu jsem čekal, jak se nakonec všechno vyvrbí a byl jsem příjemně překvapen i dojat... Určitě bych rád někdy přečetl i knihu a udělal komparatistiku. Celý film do sebe nádherně zapadl jako puzzle, včetně detailismů a skvělých vedlejších postav, ať už rybář nebo malířka. Dost bylo adjektiv, myslím, že film si zaslouží uznání... Režisérovi aplaus!!! :) (05.07.2018)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)

Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* (20.05.2023)

Vizuálně je ihned vidět, že jde o film ze studia Ghibli. Dějem jde o příběh dospívání mladé dívky, ve kterém se pěkně propojuje realita s fantazií. Zřejmě je to cílené na dospívající dívky, protože ty potoky slz při každé silnější emoci nebyly nic pro mne. Ale za vidění to rozhodně stojí, takže tleskám, že se to sice s desetiletým zpožděním, ale přece dostalo i do českých kin. (09.04.2024)