V srdci mora

Ron Howard točí skvělé filmy a průměrné filmy, no a tenhle patří do druhé kategorie. Zarazilo mě obzvlášť, jak nezajímavé a atmosféry prosté byly scény z moře, které měly přitom být tím hlavním lákadlem. Buď byly okatě digitální, tak moc, že triky připomínaly zadní projekci, a navíc nepříjemně podivně barevné, nebo při nich měly postavy pronášet dramatické repliky, ale z úst jim vycházely stokrát omleté fráze. A člověk jen čekal, co přijde dál a jak nebo kdy už to skončí. Velké minus je i obsazení Benjamina Walkera, který na roli kapitána nestačil a kterého Chris Hemsworth přehrával, aniž by se nějak zvlášť snažil, a to, že naopak skvělý Cillian Murphy dostal jen vedlejší roli. Škoda. (21.03.2021)

Asi největší a nejnápadnější digitální marast, který jsem v životě viděl. I účelová stylizace seriálového Spartaka působí o proti V srdci zeleného plátna jak CGI z 22. století a 18 let stará televizní série Hornblowera pak tomuto epickému námořnímu dobrodružství natrhává prdel úplně, protože snad žádný záběr se neobešel bez viditelných digitálních zásahů a triků. Pokud si odmyslím, že vidím bazén v Hollywoodu znázorňující oceán a námořníky v největší možné bouři s desetimetrovými vlnami, které namáhají stěžně na bod zlomu, ale herci jen vzpřímeně stojí na palubě a problém mají jen s utíráním kapiček vody z čela, které na ně mimo záběr leje asistent produkce ze zahradní konve zavěšený na jeřábu, zůstane mi naprosto nudný film plný absolutně nezajímavých charakterů postav, které ačkoliv mají rozehrávat názorové rozepře, paranoiu, chuť po moci nebo morální dilemata, jsou ve výsledku jen trapně nezajímavý komparz asistující hlavní postavě filmu, velrybě Black Dick. Hovnarde, Hovnarde, ty mi k srdci přirůst už asi nikdy nedokážeš. 44% (21.01.2016)

Mimoriadne nezáživné. Nečudujem sa, že s az toho stal ukážkový prepadák: pri rozpočte 1OO miliónov to na celom svete ledva-ledva trhlo 93 (!). Ron Howard režíruje nudne ako obhorené poleno, Chris Hemsworth začínam sa obávať nie je bohvieako kvalitný herec a hoci je zvyšok kastingu zaujímavý (Gleeson, Whishaw, nový Spider-Man), nikto nepodáva nezabudnuteľný výkon. Ani po vizuálnej stránke ma to nestrhlo. Zopár scén bolo pôsobivých a malo niečo do seba, inak ale veľká nuda, neoriginálny scenár, matná réžia, mdlí herci... (15.01.2017)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Tohle není Master & Commander, není to Bílá smršť, Life of Pi ani Bounty! Všechny výše zmíněný filmy mají to, co film dělá dobrým filmem, totiž scénář schopný vyprávět – s postavami hodnými obdivu, oblíbení. In The Heart of The Sea je sice technicky zručně odvedená filmařina se skvělým soundtrackem a slušnou kamerou, postrádá ale všechno, co by diváka mohlo, ale hlavně mělo zajímat. Nemá to tah na bránu, režie spěchá a scénář plyne strašně rychle, bez toho aniž by se stalo cokoli hodnýho zapamatování, fandit bezcharakterním velrybářům taky není snadný a ta přemíra zjevnýho digitálu je v určitých místech k zblití. Takže ve finále to lze dokoukat jenom v touze užít si to strastiplný dobrodružství, který ale pořád ne a ne přijít, natož aby se vrylo pod kůži. Víc inspirace z knihy Hermana Melvilla, spíš než z pera scénáristy, rozvést každou jednotlivou etapu příběhu, pořádně prokreslit postavy, zbavit se příliš žlutýho filtru a hnusnýho digitálu, přidat brutalitu a byl by to film roku... Kurva! (23.02.2016)