V srdci mora

Na tak výborného režiséra ako R. Howard bezpochyby je, ide o mierne sklamanie. Čakal som viac. Úvod bol veľmi dobrý a vťahujúci, ale potom sa príbeh rozpustil v mori nudných scén medzi ktorými občas vykukol ostrovček niečoho zaujímavejšieho. Tento pocit v druhej polovici a hlavne k záveru vygradoval, člnové scény boli jedno veľké utrpenie. Našťastie nudu sem-tam rozohnali pekné zábery kamery, no vizuálne efekty sa mi už zdali digitálne pomerne dosť prepálené. 65/100 (08.03.2016)

Ron Howard nám servíruje až nečekaně drsný Survival s pamětihodnými scénami. Slušně promyšlené story, vynikající Hemsworth, úchvatná Demon Whale, solidní vizuál ,fungující emoce a slušná dramatická linie mezi kapitánem a prvním důstojníkem, to vše zde najdete. Potěší i pár nepříjemných scén ( Vnitřnosti velryby). Druhá půlka je už sice zdlouhavější oproti té první, přesto mám z filmu pozitivní pocity. Moře je kruté! 75% 3D Ok. (13.12.2015)

Existuje nějaký film, kde se většina herců svých rolích nezhostila příliš důkladně, kde jsou chartery jimi hrané spíš jednorozměrné a kde někdy zamrzí přílišné použití cgi? Ano, existuje a je to V srdci moře, poctivý dobrodružný film, který si z různých klasik bere mnohé (konec konců, celé je to orámováno Bílou velrybou a vypravováním pro uši páně Hermana Melvilla), takže je tu například čtrnáctiletý vypravěč, co vypráví o hrdinství mužů na lodi, ale zároveň tu není nic klasicky šestákového (i když některým páteřím by možná slušel větší ohyb, ale i takhle je výsledek zcela hoden příběhu). Ono i to slabší herectví a jednorozměrnost postav zcela patří k věci - k dobrodružným charakterům se docela hodí ono upnutí na jeden cíl (případně vícero, pravidelně se měnících -. velryba, velryba, přežít, velryba atd.). A takových filmů je dnes sakra málo. Ano, klidně mohlo být levnější cgi nahrazeno komornějšími záběry, ale obávám se, že pak by tenhle film působil až příliš jako bludný přízrak, co dorazil z vod klasických dobrodružných filmů z dob před několika desítkami let. PS: vesmírná vydra s chapadlama to sice není, ale i tak je onen obludný kytovec vpravdě impozantní (13.12.2015)

| Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 93,9 miliónov $ | Poznáte tie filmy, ktoré pôsobia, že boli vytvorené a vyrozprávané na silu? In the heart of the sea patrý medzi ne. Dobrodružná linka vie strhnúť, ale celkový dej je priamočiari až to bolí. Hemsworth a Murphy sú ale zárukou toho, že sa človek neurazí aspoň z hereckej stránky. Podarné herecké zarezávanie Toma Hollanda. (01.12.2018)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)