Tak už mě sakra polib, pitomče

Myslím, že moja vďačnosť Bohu za severské pohyblivé obrázky nebude nikdy dostatočná. V čase, keď mám už dlhšie pocit, že všetky pekné filmy kamsi zmizli a kinematografia je len samorecyklačný balast, zrazu toto! Jednoduchučký, priehladný príbeh, ktorý ma ale v závere naplnil krásnymi emóciami. Takto filmy vedia robiť asi už iba na Severe! (15.04.2014)

Asi moje první teen romantika po Norsku, která mě dostala do těch krásných ....náctkových let, jako bylo Tale, potažmo mezi celou tu herecky zapálenou partu. Co mám napsat o lásce, než to, že byla mile naivní, jako jsou ty léta samotná. Já osobně dávám snad všechny ty hvězdy za Tale, která byla úžasně fotogenická snad v každém záběru kamery a táhla v podstatě celý film. Nechápu, proč není nahoře Eili Harboe vypsaná jako jedna z hlavních představitelek. Vegard, kterého hrál Kristian Larsen na mě sice působil tak trochu jako mimoňek, ale budiž, zavřu obě oči. A moc hezky to doplňoval sympaťák Kristoffer Joner. Za mě příjemný, večerní, páteční relax, "Tak už jí sakra polib, pitomče!" Už tam Eili připsali. (13.02.2015)

Filmová výzva 2018 - Norsko. Pravý severský film, neskutečně milý, citlivý a oplývající správnou melancholickou atmosférou. Celou dobu jsem ale přemýšlel, kdo je cílová skupina, a že já to určitě nejsem. Přesto si myslím, že kouzlo snímku oceníme především my starší, na něž padne vlna nostalgie a příjemných, nepříjemných i smíšených reminiscencí. Úplně si nedovedu představit náctileté, jak baží vidět film o náctiletých, kteří zkouší hru od Jona Fosseho v nynorsku. Já jsem naopak vděčný, netušil jsem, že v Norsku je opěvován někdo ve stylu novodobého Ibsena a připomenul jsem si, že norský jazyk má dvě podoby a ta méně častá je nynorsk. Nemohu opomenout, že Eli Harboe je opravdu krásná a ještě k tomu umí hrát. Zjistil jsem, že hraje v tom zvláštním thrilleru Thelma, tak mám hned o motivaci navíc, proč jej vidět. Tak se mi ta moje soukromá výzva pěkně rozjela. (21.01.2018)

Jiná mentalita. Obrazová a scénografická harmonie. Je zde přítomná jednoduchá, ale magická snová realita malých přímořských městeček se sněhobílými dřevěnými domy, lidé v huňatých norských svetrech, lidé obdivuhodně rezavovlasí, všudypřítomné ticho, klid, ale také obdivuhodná neúprosně drsná prostořekost. Zdá se, jako by se Skandinávci nebáli říct cokoliv nahlas ani v tomto filmu. Myslím, že dobře dělají, protože to naopak působí přirozeně. Vulgaritu potlačuje právě tato neskrývanost, zároveň přidává šťávu zde využívaným stereotypům (umělkyně versus fotbalista). Možná je to i ten jejich podivný jazyk (já vím, norština), co dělá filmy odlišnými. Jen si zkuste přečíst ten název. Pokud hledáte ne úplně typickou romantickou teenage komedii, možná jste právě našli. (20.05.2014)

Být to natočeno v Hollywoodu, tak by to s takovýmto námětem skončilo pravděpodobně jako průměrná romantická komedie, jakých je dvanáct do tuctu, ale v norském podání, se vší tou severskou přírodou s dřevěnými domky, melancholickou atmosférou a přirozenými, typově zajímavými herci, je to překvapivě koukatelná záležitost. A trocha té předvídatelnosti tomu také neškodí, žánr ji v klidu snese a v takto vkusně podaném snímku konec konců i já. (26.09.2015)