Teória všetkého

Jako když mě scénárista jen nechává nahlédnout do životopisu a ve chvíli, kdy se začtu, tak mi přeskočí několik stránek. Za srdce pak nechytne instantně působící romantická linka a už vůbec ne střípky vědeckých debat. Všechna čest Eddiemu Redmayneovi, ve kterém jsem toho plakátového hezouna z Bídníků neviděl byť jen na vteřinu, ale s takovouhle příběhovou strohostí Teorii ani on, ani Jóhanssonův adekvátně citlivý soundtrack nemají šanci dotáhnout kamkoli výš. (23.01.2015)

Ti genitální teoretičtí fyzikové jsou stejně pro našince, který celou střední školu řešil spíš graviditu než gravitaci a spílal, jak by byl ten vzdělávací systému mnohem snesitelnější, kdyby tehdy to jabko rovnou rozštíplo Izákovi lebku, jen podivným panoptikem nehezkých asociálních šprtů. Šprtů, co evidentně mají od mládí problémy s dírami, a tak o nich alespoň rádi fabulují, aby si s ostatními elektrony našli nějakou kratochvíli místo toho neustále odpíraného sexu. Těm šťastnějším se sice jednou za pár světelných let podaří přinutit kvantovými intrikami nějakého babochlapa z matfyzu, aby jim požvýkal kvark, nechal si neumětelsky zašmátrat v horizontu událostí a třeba i podráždit singularitu, avšak takovéto interakce bývají zpravidla interferovány disturbčními otázkami typu „Kolik ti to vyšlo?“ nebo „Je má černá díra primordiální či obří?“, a tak z toho nakonec vždycky jen vypadne pro nepostiženého zcela abstraktní moudře znějící žvanění o něčem, co vlastně nikdy nikdo neviděl a nelze to nijak dokázat. Nenarušený a hormonálně vyvážený jedinec se pak zákonitě musí ptát, k čemu jsou takové „pičoviny“ vlastně dobré a pokud je někdo prohlášen za génia jen partičkou stejně potrefených entit, neboť devadesát procent populace vůbec netuší, o čem to ti mozkouni vlastně melou, je-li to pak opravdový génius nebo jen další relativní černá díra. Ale kdo ví, třeba to všechno nakonec může být pravda, nebo daleko hůř a Štefan s Bertíkem jen nakoukli Fousatému strejci do kuchyně a sejdeme se v katolickém pekle. No, transcendentální filosofie pro dnešek stačilo. Docela by mě zajímalo, jestli kdyby Štefana nezklátil ten ALS, spáchal by stejné kvantum neprůkazných astrofyzikálních teorií, nebo by někde v Kembridži spíše běhal za kundama a závislý na punči formuloval zásadní moudra teoretické gynekologie. Každopádně však nezbývá, než před tímto člověkem hluboce smeknout, protože si i přes to nepředstavitelné životní utrpení dokázal zachovat relativně zdravý rozum a dokonce i smysl pro sarkasmus a ironii. Jeho příběh byl zfilmován vcelku důstojně, poutavě a bez toho obvyklého slizkého patosu. Scénář z něj dokonce udělal kůl Donchujána, jenž má gumové vše kromě kladélka, co na plátně sbalí roštěnku, která má s tím skutečným Jožinem z Bažin společné snad jen pohlaví, a i to je dost diskutabilní. I tak však teď musí Štefan cedit přes svůj hlasový syntetizátor oplzlosti natolik nemravné, že by z nich zčervenala i nejedna černá díra. Nikdo, opakuji nikdo, ať už jakkoliv znetvořený, si opravdu nezaslouží, aby jej ztvárnil Edý Redmejn, snad ta nejodpudivější tlama, jaká se kdy vyskytla před kamerovým objektivem, aniž by tento prasknul. Musím připustit, že to sice zahrál výborně, ale i když jsem se na něj díval jen jedním okem, otřásl jsem se celou dobu odporem a raději bych hleděl na obří hnisavý absces ve tváři Kateřiny Papstové. Holt Kruis asi odmítl slintat a pitvořit se a nemohoucí pan Sokolník za tu zrůdnost nakope vedoucího kástingu do prdele jen stěží. (20.02.2015)

Už také začínám být těmi přízemními a vesměs obyčejnými oscarovkami, které jdou přímočaře za zlatým plešounem díky tématu, které prezentují, přesycen. Tak trošku jsem takto nevybíravě přistupoval i k Hawkingově Theory of Everything. Přímo se vybízí srovnání s Imitation Game, které se mi taktéž velmi líbilo, ale přecejen k látce přistupuje malinko jinak. Nechci říci, že hůře či lépe, ale sází hlavně na jednu postavu - Cumberbatche. V Teorii všeho jde ale především o vztah chorobou nakaženého muže a milující ženy, která dokáže přetrpět i ty nejtěžší překážky a zvedat tak důvěru i nemohoucímu manželovi. Jde o lásku, která je podkreslena citlivým vyprávěním skutečného příběhu a natočena velice líbivým způsobem, že jsem se až divil, jak moc se můj konečný názor liší od, podobnými snímky znuděných, filmových fanoušků a jak moc jsem se do příběhu zažral. O Hawkingovi jsem se navíc chtěl vždycky dozvědět něco bližšího a jsem rád, že mi tuto možnost naskytl právě James Marsh. Eddie Redmayne jinak rozhodně nepatří k mým oblíbencům a ani bych se neodvážil tvrdit, že snímek povznáší pouze on nebo Felicity Jones, ovšem musím uznat, že casting se velmi povedl a oba podávají ve své roli velice přesvědčivý výkon...90% (12.02.2015)

Po odbytí poměrně solidní první hodiny jsem si uvědomil "a o čem bude proboha film teďka". A skutečně dalších několik minut se film trošku vleče, aby se s blížícím se závěrem zase o něco více nadechl. Romantické a slzopudné scény poměrně fungují a tak se divák nějakých těch slziček několikrát dočká. Herci nejsou špatní a ten pravděpodobný oscarový kalkul je zde mnohem méně cítit než třeba v Černobílém světě. 70% (01.03.2015)

Dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Film je krásný snímek o životě, lásce, nemoci a všem, co s tím souvisí. Oba herci jsou prostě dokonalí v jejich rolích a Eddie si Oscara rozhodně zasloužil. Jediné co mi vadilo, že délka filmu možná byla zbytečná, o 20 minutek zkrátit a bylo by to příjemnější :) ale jinak SUPER! (18.03.2015)