Pí

Veľké existenciálne pravdy, sktyté do zdanlivo nerozlúštiteľných matematických rovníc. A v efektnom filmárskom prevedení. Kombináciou čierno-bieleho obrazu a prenikavých zvukov robí Darren Aronofsky, podobne ako v Requiem for a Dream, hotové zázraky. (01.02.2004)

Vynikající prvotina Darrena Aronofskyho. Velice zajímavý příběh o matematikovi Maxu Cohenovi, který se snaží pochopit význam čísla Π a jestli s ním jde předpovědět dění na burze. Celým filmem nás provází pro Aronofskyho typická depresivní až klaustrofobická atmosféra, kterou ještě vyzdvihuje černobílá kamera a skvělý OST. Pokud se vám alespoň trochu líbí tvorba Darrena Aronofskyho, tak tohle by vám určitě nemělo uniknout..... (27.01.2008)

Daren Aronofsky dokazuje, že má šanci být nový génius filmové tvorby a jeho talent je již ted jednoznačný. Pí vyprávějící o matematikovi, pro kterého se ze světa stanou jen čísla a matika naprosto vším co má. Depresivní atmosféra, která se dá přirovnat snad jen k Davidu Lynchovi je perfektní a dopomáhají mu i skvělé zvukové a střihové vychytávky, které jsou pro Aronofskyho tvorbu velmi používáné. Jeho střihy, zvuky a kamera jsou opravdu šperkem, který zdobí tento film. Film prakticky jednoho herce, Aronofsky zdepresivněl úplně vším. Jeho pracovna(resp.byt) připomínají snímek Tetsuo a jeho závěrečné vyřešení bolesti hlavy je velmi, velmi šokující. Kamera, která je šíleně konstrastní a černobílá, je naprosto perfektně použitá a využívá celý svůj potenciál. Matematik, který ve všem okolo vidí vzorce a snaží se přijít na význam čísla Pí... Pí dokáže ukázat budoucnost, způsobit pochopení nepochopeného a nebo i zničit člověka. Pí prostě stojí za to. (07.05.2005)

No do πči, to bylo zase jednou soustíčko! Ukrojené černým nožem, napíchnuté na bílou vidličku a s příchutí Aronofskyho vytříbeného režijního stylu. Jenomže tuhle chuťovku jsem blbě rozžvejkal a v krku mi zaskočila. A pak jsem se 80 minut trápil, nevěřícně a nechápavě hledíc před sebe. Tohle bylo prostě na mě moc, na základce jsem sice vyhrával souboje v malé i velké násobilce, pak jsem však přišel na gympl a když učitelka pokreslila za jednu hodinu 16krát celou tabuli včetně obou křídel samými hyperbolami, parabolami, logaritmy, negacemi a negacemi negací, rezignoval jsem. Tady jsem se taky chvilku snažil tomu číselnýmu definování časoprostoru porozumět, ale zbytečně. Nicméně Aronofskyho rukopis je hodně patrný: skvělá hudba, stavy depresí, neobvyklá kamera. One-man-show v podání Seana Gulletteho. No nic, jdu si koupit čtverečkovanej sešit a začnu luštit Ludolfovo číslo podrobněji. Snad z něj vyčtu, kolik budou zítra v obchoďáku naproti stát banány... (14.12.2007)

Dost tazky film... Nebudem sa rozpisovat o com,lebo pravdupovediac ani sam neviem.Tvorcom filmu sa podaril velmi autenticky pohlad do mysle maxa Cohena (niekedy az prilis hmotne autenticky;) Velmi sa mi pacil vykon Sean Gullette, ktory svoju ulohu zahral velmi presvedcivo.Ak sa Vam pacil Requiem for a dream, tak urcite ocenite aj toto (je to sice o niecom inom,ale styl je ten isty). (16.02.2004)