Pí

Takhle nějak by vypadalo Foucaultovo kyvadlo, kdyby ho zadaptoval David Lynch. Halucinogenní podivnost natočená černobílou zrnitou kamerou, okořeněná vynikající hudbou (či spíče zvuky) a symbolický příběh o Božím Jménu a teorii čísel. Aronofskyho tvorbu budu odteď bedlivě sledovat (líbilo se mi to víc než Requiem for a Dream, a to matematika nikdy nebyla moje parketa:) (03.02.2004)

Dosť depresívny snímok, skôr pre náročnejšieho diváka.Aronofského debut je po všetkých stránkach zaujímavý film, ku ktorému napísal aj scenár. Kolotoč, ktorý v hlave nesie posadnutý matematik roztočí aj vaše kolieska, pretože režisér si dal na atmosfére záležať. Zrnitým, čiernobielym obrazom diváka strhne a s podporou kvalitnej dráždivej techno hudby dokážete miestami zdieľať jeho utrpenie. Pri posadnutí nejakým číslom, v tomto prípade 216, naňho môžete natrafiť alebo podvedome hľadať kdekoľvek, to však ešte neznamená nejakú súvislosť...Všetko sa dá vyjadriť pomocou čísel. Matematika je všade...80%. (19.02.2009)

Veľké existenciálne pravdy, sktyté do zdanlivo nerozlúštiteľných matematických rovníc. A v efektnom filmárskom prevedení. Kombináciou čierno-bieleho obrazu a prenikavých zvukov robí Darren Aronofsky, podobne ako v Requiem for a Dream, hotové zázraky. (01.02.2004)

U toho filmu jsem těžce rozpolcen. Vlastně chválit se dá skoro všechno od hudby, kamery, s tím související atmosféry, závěru (jo mám na mysli vrtačku, ne nevyřčené pointy) a tak dále, jenže mě tenhle film z nějakého důvodu štval. Je tu takový ten archetyp matematika, taková ta šokantnost, z které ale vůbec nic nakonec nevyplyne, spousta matematických keců, které mají vyvolat dojem silné promyšlenosti (něco jako, když se ve Star Treku řekne, že "nestabilní singularita reaktoru vyvolala fluktuační dilataci v elektromotoru" s následnou explozí jak kráva). Teď jsem si teprve uvědomil, že jak Pí, tak Requiem, tak Fontána na mě působí úplně stejně. Po technické stránce jim nemůžu absolutně nic vyčíst, v tom jsou pravděpodobně dokonalé, jenomže tím obsahem jim nemůžu přijít na chuť, asi jsem někde trochu jinde, než tady Darren a ne že bych jeho filmy snad úplně nechápal a ani ne, že by mi jeho příběhy nic nedávaly, ale cítím z jeho tvorby snahu vytvořit cílenou alternativu, kterou jsou schopny přijmout poněkud širší davy, na čemž sice není asi vůbec nic špatného, ale z nějakého důvodu mi to úplně nesedí a působí to na mě alespoň v případě Darrena nesympaticky a sám nechápu proč...tenhle autor je pro mě zatím docela velkým otazníkem. (23.04.2008)

Scénář: Darren Aronofsky .. Darren, Darren, Darren. Po úděsně úžasném Requiem for a Dream jsem se okamžitě pustil do jeho neméně úspěšné prvotiny Π. A opět jsem nestíhal zírat. Zase taková deprese, nervy drásající scény a režijní vychytávky, které ale ještě nedosahují kvalit a psychedeličnosti Requiemu – ostatně celý film odpovídá danému rozpočtu, ovšem v tomto případě se to zdá být spíše plus. Černobílé, zrnitý obraz .. to vše skvěle dotváří atmosféru. Opravdová lahůdka a perlička většiny scén je elektro hudba, tentokráte složena z opravdu dosti známých jmen žánru. A obsah? Matematický genius a jeho hledání číselného vzoru ("Zaprvé-matematika je jazykem přírody. Zadruhé-vše kolem nás může být reprezentováno a pochopeno čísly. Zatřetí-Pokud znázorníte čísla jakéhokoliv systému, objevíte vzory. Tudíž, vzory jsou všude v přírodě. Důkaz? " Hledejte, pokud se z toho ovšem nezblázníte..) podle kterého se vše řídí.. Jenomže: „Číslo nic neznamená .. jde o význam. Syntaxi“. 83,14159265358979323846%. (31.08.2005)