Čo s láskou?

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

Tento romantický film ma zaujal od prvých minút a aj keď som nevedel čo mám čakať, prijemne ma prekvapil. Je to síce romantika, no páči sa mi, že nie je gýčová. Myslím si, že Čo s Láskou má pomerne slabšie hodnotenie preto, lebo sa vymyká z koncepcie štandardných romantických filmov. Musím vyzdvihnúť plynule prechody zo súčasnosti do minulosti a naopak. Taktiež sa mi veľmi páčili exteriéry, v ktorých sa nakrúcalo. Nechýbal vtip, pointa, dramatické aj romantické scény. Mladí herci aj keď boli relatívne neznámi, zahrali nadštandard. Hlavné mladý Australan Luke Bracey má herecký potenciál a je akýsi pokračovateľ Heatha Ledgera, na ktorého sa mi trochu podobá. Film záverom nejedného diváka prekvapí. Tomuto filmu by som sa nebál dať aj rovných 5 hviezd, no niečo mi k spokojnosti ešte chýbalo. (4,5* 75%) (14.06.2016)

Když on ten Luke Bacey je tak děsně hezkej, že já ty tři hvězdy prostě dám! Ale k ději - upřímně uznávám je to částečně fakt klišé ten konec, to prostě nemohli vynechat nebo co? Monaghan a Mardsen mi vůbec nesedli necítila sem mezi nima tu sílu jako u těch mladých takže se tohle fakt špatne hodnotí..půl na půl a nečekejte zázrak možná jen pěknýho mladýho samce :) (30.01.2015)

Každý kto má pozná, vie že romantické filmy vôbec nevyhľadávam. Zastávam názor, že sú cielené skôr pre ženské publikum. Po tomto filme som siahol len preto, že si chcem oddýchnuť od všetkých horrorov a krvákov, a aj sa mi momentálne hodí k mojej citovej situácii. K filmu: Nebudem sa tu hrať na nejakého kritika, keďže týmto filmom nerozumiem. Napíšem len, že mne sa to páčilo, vtiahlo ma to do deja, súcitil som s hlavnými hrdinami, páčila sa mi hudba, kamera, na Michelle Monaghan je radosť pozerať. A ten koniec, ten ma odrovnal. Ak by som sa nehanbil, tak napíšem že aj slzička vyšla :-) (27.01.2015)

Přišlo mi, že je mi 50 let. V tomhle věku bych se totiž měla dívat na takovou blbost. Levný a generický soundtrack, starší pár bez talentu, zápletka by asi uspěla tak dvacet let zpět.. nebo IQ 😄 Cením jen mladšího Dawsona, protože je nějakým způsobem sexy. Někdy si možná přečtu předlohu, když jsem četla Dear John, týden mě bolelo srdce z prožitku, teď mě bolí ze ztráty dvou hodin. Zvlášť když jsem tomuhle dala přednost před Witcherem (01.01.2022)