Mladosť

Paolo Sorrentino mě vždycky něčím dostane. Dokože vytvořit ve zdánlivě banálním příběhu okamžik, kdy mi zatrne. Může to být třeba modelka nebo holčička, která navzdory věku vysloví nečekaně hlubokou pravdu. S tímhle pánem sice nejsem na stejné vlnové délce, ale hodně korespondujeme. Název působí skoro nenáležitě, film o dvou starcích se jmenuje Mládí? Právě v tom vidím veliký půvab, s nesmírným citem dokáže Sorrentino postavit do kontrastu dva staříky oproti mladé dívčině a nepůsobí to ani nepatřčičně, ani lacině a už vůbec ne prvoplánovitě. Myslím si, že se během natáčení prostě kochá, nastaví situaci a nechává ji plynout. Film, který možná není pro mladé, ale hodně mladosti v sobě má. (22.02.2018)

jako vyznavač ironicky poněkud staromilné auteurské teorie si nemohu pomoci nevinit přímo Sorrentina. jeho minimalistické Následky lásky zhlédnuté před více než deseti lety otevřely v jediném dokonalém gestu a v jediné větě vstup do nesmírně bohatého a silného vnějšího světa. řekly vše. vše, co se Sorrentino tak rozmáchle, tak usilovně, tak výmluvně, křečovitě a hlavně tak marně pokouší od té doby zopakovat, a ještě mnohem více. jeho Božský byl sice hoden svého názvu a ani titul Velké nádhery příliš nepřeháněl, přestože významová hodnota s přibývajícími filmy postupně slábla - snad úměrně s přibývajícím věhlasem a větší dostupností financí? skromnější podmínky by snad umožňovaly komunikovat zadaná témata přesněji, přičemž Sorrentino svůj repertoár témat jako příkladný auteur nemění, ačkoliv scházející oduševnělost, čímž mám na mysli především ucelenost a symetrickou uspořádanost významové struktury, mě v případě Mládí nutí nehovořit ani tak o tématech v pravém smyslu slova, jako spíše o významových elementech, kterými jsou v tomto případě situace sklonku života, ohlížení, výčitky a nostalgie a samozřejmě pevné životní přátelství dvou mužů. už při výčtu "témat" je tedy zjevné, že přestože se Sorrentino "inspiruje" u svých slavných předchůdců, nejvíce se inspiruje tvůrcem, kterým sám kdysi býval, ale na kterého už ani při vší snaze nestačí. nepochybně disponuje většími prostředky, a tak i většími možnostmi. může si dovolit, co bylo dříve nemyslitelné. snadno si zajistí věhlasné herce, zaplatí drahé lokace a mezinárodní koprodukci, ale smysl se nekoupí. jeho pramen se nachází jinde. není tedy divu, že Mládí i přes několik velmi výstižných a nápaditých momentů zůstává jako celek plochým a povrchním souborem anekdot ze života i neživota postav, sledem bonmotů namísto dialogů, "pohlednic" namísto obrazů a romantizace namísto poctivé pocitokresby. nezachrání to určitá režijní zručnost, ani nesmírný talent Luca Bigazziho a Davida Langa. to vše spíše svědčí o Sorrentinovi jako o režisérovi s vynikajícím vkusem, ne však nutně o režisérovi s uměleckými dispozicemi. (19.01.2016)

Zase trocha toho umění. Nic proti němu, ale zdá se, že jsem na něj asi moc přízemní / primitivní. Ano, vnímám všechny ty (ne)zajímavé záběry, je mi naprosto jasné, že skrz ně ke mně autor promlouvá a snaží se jimi něco sdělovat, ať už je to cokoli. Ano, Keitel s Cainem jsou perfektní, ale po tom filmu nezůstane nic. Krom sdělení, že kamarádi si říkají jen pěkné věci. A pocitu, že se na to sice pěkně kouká, ale k ničemu to není... 60% (19.10.2015)

"Youth" by som ohodnotil podobne ako film The Lobster. Z oboch som mal podobné pocity, oba filmy mali Rachel Weisz a rozhodne sú v oboch zaujímavé momentky, ktoré pre mňa nebudú zabudnuté. Michael Caine je skvelý a myslím si, že rovnako aj všetci ostatní. Herecky skvelé, príbeh zaujímavý a má svoje momentky, no mám pocit, že opäť ide o dosť metaforický film. Občas sú tu dokonca aj vtipné scénky ako napríklad videoklip Palomy Faith, ktorý je tak dobrý, že to nebudem spoilovať. Celkovo si myslím, že film funguje, vie budovať atmosféru, má svoje silné momenty. Možno by som sa k nemu aj vrátil. Ale súčasne je pravda, že človek na to musí byť správne naladený. Je to proste film o mladosti v trošku metaforickom podaní. A mnohé myšlienky sú podané cez jednotlivé scénky. Najviac mi asi ale utkvie v pamäti tá s ďalekohľadom a Miss Universe. Ak si myslíte, že je to film pre vás, čeknite si ho a posúďte sami. Hodnotenie: B+ (01.02.2017)

Je vskutku zvláštní, jak jsem si během závěrečné, emocionální skladby (Simple Song #3) stmelil mé, do té doby negativní pocity monotónnosti a stereotypní nudy do jednoho, velkého dechberoucího obrazce, kdy jsem si zpětně uvědomil, že ta krásná a melancholická škála pestrobarevných scén dávala dohromady jeden krásný kruh, ve kterém vše se vším souvisí. Těžce, opravdu těžce se takovýto film hodnotí. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (14.01.2016)