Anestezie

Není přímé spojení mezi všemi postavami, nicméně všechny osoby ve filmu prožívají určitou změnu, hledají úlevu od bolesti a frustrace, jsou to inteligentní lidé. Čelí aktuálně strastem, se kterými se vyrovnávají právě během celého tohoto filmu. Problém je, že příběhy nejsou dostatečně soudržné. Anestézie je hromádka zajímavých příběhů, která nesmírně působí na city člověka, ovšem nemá to vhodnou formu a nestačíte si oblíbit žádnou jinou postavu kromě profesora filozofie. 85 minut je dostatečný čas, aby se některé příběhy měly šanci rozvést, ale některé vyčnívají více. K. Todd Freeman exceluje a podává naprosto uhrančivý výkon představující drogově závislého! Intenzita filmu tkví v dialozích a castingu, který se snaží vyždímat hromadu emocí v každém okamžiku z nepříliš dobrého scénáře. “How do we still seek purpose? And where do we hope to find it, if we’re so busy convincing ourselves there needn’t be any?” (17.01.2016)

Umenie ako žiť, je otázka, ktorá ľudstvo trápi už od nepamäti. Mnohí síce odpovedajú vzletnou frázou v štýle - predsa tak, aby všetci plakali keď zomriete - ale ako to docieliť už nikto presne nepovie. Nuž, na to si asi musí každý odpovedať sám, a myslím, že tomu profesorovi sa to aj celkom podarilo... Hlavná os príbehu a film ako celok ma síce až tak neoslovil, no niektoré mini príbehy boli minimálne zaujímavé. Tiež zopár myšlienok stálo za to, hlavne čo sa týka toho záverečného prejavu profesora - to bolo brilantné. Slabší nadpriemer. 70/100 (23.06.2018)

Film režiséra Tima Blakea Nelsona, ktorý k nemu napísal aj scenár a stvárnil v ňom jednu z rolí, z roku 2015 prenáša diváka do New Yorku. Jedna z najväčších aglomerácií sveta sa síce vyznačuje veľkou anonymitou, ale zároveň - ako to zachytáva práve Nelsonova snímka - môže ľudí aj na základe náhody spájať. Dokazuje to aj spleť, či ak chcete mozaika príbehov, na ktorých je jeho dielo postavené. Práve ich zdanlivá obyčajnosť je tým, vďaka čomu má silu získať si diváka. Predostiera pred neho totiž situácie, ktoré do veľkej miery môžu pre mnohých zaváňať každodennosťou. Problémy so samým sebou, problémy so svetom a problémy v medziľudských vzťahoch, a to naprieč viacerými generáciami a vekovými skupinami. Film je naozaj akousi skladačkou toho, čo všetko môžu obyčajní ľudia vo svojich životoch prežívať. Nelsonovi sa v tomto smere podarilo vytvoriť veľmi dobrý príbeh, ktorého funkčnosť podčiarkuje priam až autenticky pôsobiacim hereckým obsadením. To dokáže na diváka pôsobiť veľmi prirodzene, a to aj napriek tomu, že sa v rámci neho vyskytuje viacero zvučných mien. Anesthesia príbehovo predstavuje ľudskú prirodzenosť a spája ju s filozofickým pohľadom na svet a život ako taký. Zároveň táto zo začiatku nesúrodá mozaika vytvára jeden konkrétny a komplexný celok, zobrazujúci, ako môžu byť jednotliví ľudia a skutočnosti prepojené a navzájom ovplyvnené bez toho, aby o tom museli nutne vedieť. Newyorská výprava, hoc nie je vo filme jedným z dominantných prvkov, dotvára atmosféru celého príbehu, ako aj zvýrazňuje produkčnú nezávislosť snímky. (09.11.2022)

Řekl bych poněkud podhodnocený film o životě, jaký je, v neokoukaném a velice autentickém kabátě. Dojemné, lidské a mnoho a mnoho nešvarů i švarů naťukávající komorní drámo, které má co nabídnout od první do poslední minuty své stopáže. Kdo by se čertil nad ne úplně originální formou, když probíraná témata jsou tak mrazivě aktuální a krásně aplikovatelná na kohokoli z nás.... Že? (20.02.2021)

Se snímky, které se snaží o nějaký přesah je to těžké. Vybalancovat vyznění tak, aby nepůsobilo mravokárně, strojeně nebo jen otravně, to chce umění. Nelsonovi se to daří pouze částečně. Předně, těch střípků v mozaice je přeci jen příliš. Jakkoliv se mi líbil výkon Kristen Stewart a její monolog patřil k těm nejlepším scénám filmu (a hlavně na poslední chvíli uhnul z trapného strefování se do technologie komunikace, které má tak v oblibě starší generace), její postava ve filmu vůbec nemusela být. Takhle je film do devadesáti minut možná až příliš nahuštěný. Nepůsobí ale skokově, ačkoliv se velká rozhodnutí a posuny dějí v rámci jednotlivých konverzací. Jenže kdo se někdy díky jedné konverzaci neocitnul na neočekávaném místě? Co mi ale vadí a na Anesthesia i mrzí je využívání archetypických postav - zejména v případě "zoufalé manželky" Sarah a drogově závislého Joea. Už i samotný Walter jako učitel, kterého 99 % z nás nikdy nepotká je prototyp vysněného amerického univerzitního vzdělání. O to nezajímavěji pak zní z jeho úst ústřední myšlenka filmu, když se naťukává mnoho jiných a zajímavějších témat jinde (např. Ella vs nemoc její matky). Buď jak buď, počin je to přinejmenším pozoruhodný. (23.03.2017)