Android

Téměř zapomenutá (u nás neznámá) sci-fi s "šíleným" vědcem Klausem Kinským a uvěřitelně "skutečným" androidem Maxem 404. Ten zde exceluje a věříte mu, že snad opravdu tím androidem je (což vtipně potvrzují i titulky). Film se obešel s velmi malým rozpočtem, což je sice vidět na několika málo exteriérových tricích, ale celkově to filmu spíš prospělo. (06.08.2009)

Malorozpočtový film u kterého interiér i exteriér vypadá hůř než ve výkladní skříni socialistického obchodu. Ale z nějakého naivního důvodu jsem si Maxe oblíbil. Jako robot touží po polidštění a obdivuje ženy. Je fascinován láskou a sexuálním aktem. Touží být na Zemi a milovat. Jeho dětinské nadšení i nezkažený pohled na svět je v kontrastu se zahořklými a ironickými pozemšťany jakoby nenormální. Opět je tu opakování touhy stvořit nového člověka a to nejlépe ženu. Učit jí novým věcem, políbit a být první, koho uvidí. Být jejím stvořitelem, objevitelem i milencem. Konec je jednoduchý, ale rozesmálo mě to, jak se roboti dokážou rychle učit. (06.03.2013)

Jako... ono to úplně marné není a to jedno překvapení v závěru jsem fakt nečekal (ale dává to pak větší smysl, oč jde - jen jsem se musel podívat, kdy měl premiéru Blade Runner a kdy přesně tohle a ano, tohle opisovalo). Ty androidí hrátky a rozverná španělská muzika na závěr tomu dodávají taky docela příjemné odlehčení. Jen je takové - vlastně o ničem Dalo se rozehrát víc linií než takováto prostá a v určité části nudná zápletka. Hodně to staví na prostředí, a to je tam takové zvláštně depresivně-vězeňské, což by i patřilo k tématu, že? Ale bratři a sestry na Zemi už čekají na odboj, že? Kam se hrabou druhořadí lidští zlodějíčci a vrazi... Btw, dobrý je fór v závěrečných titulcích, že Max hrál sám sebe. (26.03.2021)

Je hezké sledovat, jak si tvůrci starších a starých sci-fi představovali naši blízkou budoucnost. Zajímavý příspěvek do přihrádky - střet člověka a stroje. Tedy kladné postavy zde v podstatě nejsou, a tak je lepší jen sledovat dění bez fandění. Přestože rozpočet nebyl asi největší, kulisy vesmírné stanice jsou vizuálně příjemné a navíc zde nehrají důležitou roli. Kinski v roli doktora jako vždy výborný. Stolování v zahradě s Maggie má zvláštní náboj podobně jako rozmluva s Cassandrou. Závěrečný zvrat byl příjemným překvapením. (31.12.2022)

Překvapivě neexploatační cormanovka se slabším rozjezdem, ale s výborným Donem Keithem Opperem v roli osamělého androida na vesmírné stanici, který se chce stát člověkem. Nejzábavnější na filmu je jeho „duševní“ proměna z infantilního naivky, poznávajícího svět skrz filmy 20. století, na přeprogramovaný vraždící stroj (James Cameron se na filmu podílel jako výtvarník, a dost možná tu nabral inspiraci pro svého pozdějšího Terminátora). Ve filmu v zásadě není jediná kladná postava, ale Opper (který hravě zastíní i jindy dominantního Kinskiho v roli šíleného vědce) si dokáže udržet naše sympatie i ve chvílích, kdy se v něm začnou probouzet špatné lidské vlastnosti a emoce, které ho postupně připravují o nevinnost. Android má i na Cormanovy poměry hodně lacinou výpravu (kulisy vypadají jak ze Studia Kamarád a rekvizity jak z hračkářství), ale nebere se zas tak vážně a nepůsobí nechtěně směšně, i když si pokládá hluboké existenciální otázky jako "co to znamená být člověkem?". (22.06.2017)