Divočina

Ty vole to byla fakt divočina. Až na to, že jsem čekal poněkud jinej druh filmu a ne sugestivní a sebelítostný příběh jedný pičky která zmrvila na co šáhla a proto vydala se na pochod... Tramtadadá ach bože to byla vocasárna. Hlavně pokud vám budou u prdele problémy hlavní hrdinky která vesměs zapadá do profilu tradiční vypatlaný Američanky co si to všechno dělá sama, tak vám bude u prdele celej tenhle film. Takže hvězda za pár pěkných záběrů na krajinku a hvězda za mojí trpělivost, ale podruhý už bych to nedal.30% (18.03.2015)

Suverénně nejlepší jsou na Divočině ty pasáže z Cherylina přechodu Pacifik Crest Trail. Některé scény mají napětí (setkání s farmářem; s dvěma turisty,..), což dodává filmu na poutavosti. Flashbacky se pokouší vysvětlit, proč se hlavní hrdinka vydala na takovou cestu, jež je pro ni vlastně jakýmsi pokáním. Pochopitelně se musí divákům ukázat také to, jak to neměla od dětství lehké a tudíž propadla drogám a roztahovala nohy na potkání, čímž si zničila i to jediné, co pravděpodobně mělo v jejím životě po smrti matky cenu - manželství s mužem, který za to nejspíš opravdu stál. Osobně jsem nevěděl, zda hlavní hrdinku litovat nebo ne, protože na řadu problémů si zadělala sama svým počínáním. Ostatně na její naivitu či určitou "jednoduchost" poukazují i mnohé scény během její pouti přírodou. Přestože dosud můj komentář může vyznívat spíše v negativně kritickém tónu, Divočina se mi líbila na plný počet hvězdiček. Oceňuji herectví Reese, soundtrack s řadou pěkných a známých melodií (např. El Condor pasa), záběry kamery, ale i zmíněné napětí v některých částech filmu. Samotný příběh také nelze zavrhnout, když jej napsal sám život. (12.02.2015)

Z komentářů jsem pojal obavy, jak moc mě budou flashbacky postupem času iritovat. Ale ačkoliv se některé z nich i vícekrát opakovaly, neměl jsem s nimi ve výsledku žádný problém. Jestli mi na filmu totiž něco vadilo, tak to byl pouze fakt, že těch cca 90 dní hlavní hrdinka nestrávila kompletně v divočině, ba naopak, přišlo mi, že si „ulevovala“ a nechávala si pomoct víc, než bych čekal. Ne že bych se vyžíval ve sledování toho, jak Cheryl trpí, ale pakliže to měla být mentální očista, vyrovnání se předchozími událostmi a v neposlední řadě nalezení sebe sama, „nepřírodní“ zásahy mi pak přišly mírně rušivé. Ovšem ani tahle „kaňka“ nezměnila nic na tom, že mě tahle náročná pouť moc bavila a vlastně mě na konci dost mrzelo, že nepokračuje dále, což je pro mě velmi milé překvapení vzhledem k tomu, že se mohla třeba už po hodině dostavit nuda. Avšak na tu ani na chvíli nedošlo. A já mám po dosledování plnohodnotný zážitek a pocit, že se mi nakonec podařilo na hlavní hrdinku maximálně napojit. Za mě to budou solidní 4*. (02.12.2017)

Hrdinku Divočiny prenasledovalo toľko desivých démonov, že radšej by som bojoval proti stovke Votrelcov. Veľmi silné, smutné a vyčerpávajúce, ale nakoniec, vďaka koncu, i naplňujúce a plné satisfakcie. Navyše mám rád prírodu a prechádzky v nej, čiže ďalší bod k dobru. Režisér to poňal značne naturalisticky, naliehavo a psychologicky. Chvíľku trvá, kým sa chytíte a kým flashbacky začnú dávať zmysel, ale len čo sa tak stane, má vás to a ste chytení v pavučine, z ktorej niet úniku. Hrozne veľa tomu dáva skvelá Reese Witherspoon v hlavnej úlohe (Reese si to celé zároveň aj, múdro, produkovala). A za líšku, milú a skvelú Lauru Dern a moju milovanú „indiánsku pieseň lásky“ v žiadnom prípade nesmiem ísť pod 80%. Proste v žiadnom a bodka. P.S. – A ten medveď tam nie je! Kde ste vzali, že je? Niečo sa za hrdinkou 3 sekundy hýbe (keď ujde od potenciálnych znásilňovačov), ale je to strašne rozmazané a nejasné a rozmerovo to klasického medveďa nepripomína ani náhodou. Možno rosomák? (28.10.2017)

Jean-Marc Vallée po absolutním Klubu poslední naděje jen těžko mohl překonat na maximum nastavenou uměleckou laťku, tak natočil cosi jako oddychový film, zkusil to oklikou přes Útěk do divočiny v ženském přechýlení. Problém ovšem vyvstal v tom, že se tu stýkají hned dva nesourodé žánry - dobrodružný film o cestě coby cíli a rodinné drama; ta linka cesty mne bavila a přišla mi návodová a povznášející, kdežto linka flashbacků ke vztahu dcera - matka a jejímu smutnému konci mne vlastně dost nudila a přišla trochu nadbytečná (chápu ale, že vzešla už z knižní předlohy a asi by se dost těžko vypreparovala), na milost jsem ji vzal až v očistné scéně s lamou, babičkou a její malou vnučkou...tam se tvůrcům povedlo dosáhnout katarze a obě linky konečně emočně propojit... Should i stay or shoud i go? PS: Jsem zvědav, kdy na fenomén filmového hikingu zareaguje česká kinematografie...co třeba příběh nějakého Čecha absolvujícího Svatojakubskou pouť z Čech do Santiaga de Compostela? (16.03.2015)