Divočina

Divočina těží hlavně a pouze z flashbacků, které by tak měly být propracovanou dominantou celého snímku. Opak je pravdou. Ač není zpracování pohledů do minulostí vyloženě špatné, svým obsahem nezanechávají žádné emoce a případně i soucit s hlavní hrdinkou. Putování samotnou divočinou je jen takový lehký bonus, který ale také zůstal za očekáváním. Průměrný a zapomenutelný film. /60%/ (Kino - Prom.) (03.05.2015)

Reese Witherspoon se v tomto filmu bezesporu překonala k úctyhodným výkonům. Hned na začátku mi totiž ukázala jak snadno se dá z palce u nohy utrhnout načatej nehet, co zažil takovou dvousetkilometrovou túru trekem napříč Skalistými horami s převýšením alespoň třicet kilometrů. Po chvíli se ale rozjel příběh, který má vlastně naprosto klasický průběh. Ukazuje Reese, která jde, zatím bez důvodu, určitý očistec a ten důvod se v průběhu vzpomínek začíná utvářet v meziscénkách. Chvíli mi trvalo, než jsem se na její vlnu dostal, ale někdy v půlce filmu už mi vše bylo víceméně jasné. A v tu chvíli jsem si film vysloveně užíval. Škoda jen, že konec byl až moc otevřený. Mám u takových filmů otevřené konce rád, ale tady to bylo jako kdyby až do prázdna. Takový film Pouť je v tomhle daleko lepší. Každopádně výkon Reese převyšuje mnohé. Dokonce i to nekonečné převýšení, se kterým musela v průběhu filmu bojovat. (26.02.2015)

Panejo! U některých filmů si říkám, že existují jenom proto, aby jsme docenili jim podobné. Dva stárnoucí padesátníci vyprávějí rádoby "ženský" příběh, který jim zaštítila stárnoucí hollywoodská stár (film i sama produkovala), aby dokázala všem u hollywoodských bazénků, že ona na to má! Takže celý film je totálně podřízený jedné herecké kreaci bez žádných dalších ambicí a s jediným cílem - hlavně nikoho nenaštvat. Současně se všichni tváříme tak strašně "žensky" - šak jasně, dejte tam sex, to je přece femininí téma! a nezapomeňme na nějakého ženského avatara, třeba lišku! - až je to trapně papundeklové. Ten film nemá žádné gesto, žádnou skutečnou emoci ani skutečnou tvář. Jen jednu útrpnou herečku (a dejme tomu, že i dobrou) a sázku na jistotu v podobě uondané režie. A když jsme u těch lepších snímků, tak Pennův Útěk do divočiny má to vše, co téhle náhrašce schází. A to i ty australské Tracks byly dvakrát tak lepší. Brečím. (08.03.2015)

Snímek se umí dostat do hloubky, ale ve filmu pyšnícím se názvem Divočina by divák možná očekával nějakou divočinu, medvěda, nebo alespoň okamžiky pocitu úplné samoty, zoufalství, bezvýchodné situace a la Bear Grylls .. prostě něčeho, kvůli čemu se lidé bojí na PCT vydat. To mi ve filmu chybělo. O tříměsíčním tripu jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli. Příště víc dobrodružství a míň z její nechutné minulosti, díky! (01.03.2015)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)