Rodinná oslava

Jeden z prvých dvoch filmov manifestu Dogma. Nájdite si jeho 10 pravidiel niekde a môžete si postupne odškrtávať, nakoľko sú prísne dodržiavané. To by ale na kvalitný film nestačilo. Vinterberg točí kvalitnú rodinnú drámu, ktorá sa postupne silno vyhrocuje až do fyzického násilia. Čiže prostriedky dogmy možno iba umocňujú zážitok, ale nie sú jeho príčinou. Miernym remakom je prvá polovica Trierovej Melancholie. (02.06.2012)

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. (14.10.2012)

Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov .. Hlava rodiny slaví 60 narozeniny a k této příležitosti sezvala celou svoji famílii do honosného sídla, kde během oslav vyplouvají dávné křivdy a zapomenuté strasti minulosti. Na to, jaké má film postavení v místním žebříčku jsem však čekal trochu údernější scénář! Protože pár bolestných vzpomínek a teatrálních výkřiků evidentně šílené snobské rodinky mě jaksi nedostalo do správných výšin. Jelikož je film podle manifestu Dogma 95, co se zpravování týče není tak moc co vyzdvihnout nebo naopak hanit. Vše podléhá svazujícím pravidlům a tato forma mi nikterak nevadí. (18.10.2007)

pre mňa osobne bezchybný a veľmi silný vrchol dogmy, kde som žral tú formu, nerušila, práve naopak - pasovala. skvelý viacvrstvový film, dokonalé herecké obsadenie, jednoduchý, no brilantný scenár, kde na ploche jedného večera, jedného miesta a jednej rodinnej oslavy režisér demaskuje pokrytectvo spoločnosti - cítim tu veľmi silný nádych kritiky voči švédskej spoločnosti a stále prítomné vyrovnávanie sa s ich nacistickou minulosťou. (10.10.2013)

70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. (24.02.2009)