Rodinná oslava

Velmi zaujimava drama, aj ked bola natocena televizne - 4:3 z mierne zrnitym obrazom. Tazko sa mi opisuju pocity, ktore som mal pri tomto filme, ale v kazdom pripade, cim viac boli napäte vztahy medzi surodencami a hlavne ich otcom, tym viac bol film zaujimavejsi. Keby tie vztahy tam neboli az tak napäte, asi by som sa skor nudil asi tak, ako pri filme od rezisera Jonathana Demma RACHEL SE VDAVA (2008), kde to bolo trosicku podobne. Myslim si, ze herci zahrali svoje postavy velmi presvedcivo a je to jeden z dalsich kvalitnych filmov z Danskej a Svedskej produkcie... 19.11.2010 _______ Ulrich Thomsen - (Christian) +++ Henning Moritzen - (Faderen - Helge) +++ Thomas Bo Larsen - (Michael) +++ Paprika Steen - (Helene) +++ Birthe Neumann - (Else) +++ Trine Dyrholm - (Pia) +++ Hudba: Lars Bo Jensen +++ (19.11.2010)

Jeden z nejstylovějších filmů a to nejen devadesátých let. Má v sobě jiskru, že až oči přechází. Takovou dávkou neposedného vyprávění a nevšedních vychytávek bych se nechával unášet i pokud by se na plátně všechna ta nádhera vyskytovala lehkovážně jen pro efekt sám. Festen však vítězí skutečností, že ta dogmatická vizuální anarchie se prokládá jedním z nejchytřejších scénářů, co se za dané situace dá vymyslet. Možná je na místě spíš slovo vychytralost, ale ta umí zapůsobit stejně tak silně. Základní ideu filmu vidím v relativizaci, tady se nehraje o dobro či zlo, nehledá se tu láska a nebojuje proti předpojatosti. Od toho všeho dává tvůrce ruce pryč a přesto tohle všechno ve filmu zároveň najdete. Je to přítomno, ale maximálně objektivizováno, větší odstup se nevidí často. Nakolik mají pomoci ty kusé informace o jednotlivých aktérech této nevšední oslavy je problematické. I když nám režisér Vintenberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene zrelativizovat to co právě řekl. Právě proto nám nemůže sloužit Christian za naprostou autoritu a někdo jiný zase za zloducha. Jsme svědky jednoho dne, jediného okamžiku a není v plánu nás do všeho zasvětit, cílem je odkrýt pouhou jednu stránku problému. Se zbytkem nechť si divák libovolně poradí. Za sebe můžu říct, že proti této hře s divákem nic nemám, protože Festen je strhující podívaná sama o sobě. Velice vtipná (opakování parodoxních situací a jejich karikování) a v první řadě po všech stránkách nezatížená. Ničím a nikým. (16.09.2010)

„Musíme ti pomoct trochu nahoru. Začni tím, že se dnes budeš chovat jako normální člověk.“ Rodinná oslava je místy zlomyslně zábavnou satirou, jindy zas mrazivě silným dramatem. S proslovem nejstaršího syna totiž vše začíná pomalu ale jistě houstnout, a postupem času bude ten chvilkový úsměv člověku tuhnout čím dál víc. Avšak nejpozději s výborným koncem nejspíš zase roztaje. Vinterberg mistrně tepe do všech těch příbuzenských sešlostí, které se navenek vyznačují oslavnými, vtipnými proslovy, nenucenou, rodinnou pohodou a americkými, srdečnými úsměvy, zatímco pod povrchem se často skrývá jen přetvářka, pokrytectví a kostlivci ve skříni. A v případě Rodinné oslavy se pan režisér navíc (i přes tu nadsázku a jisté hrocení) nijak zvlášť nevzdálil uvěřitelnosti, takže mu rád prominu ta místa, kde mu lehce docházel dech, a poděkuju slabším plným počtem. „Mami. Můj přítel Gbatokai…a to je moje maminka.“ - „Vítejte. Těší mě, že vás zase vidím.“ - „Ještě jste se nesetkali, to byl někdo jiný, mami.“ - „Ah…ráda vás poznávám.“ (09.09.2015)

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. (03.12.2012)

Jeden z prvých dvoch filmov manifestu Dogma. Nájdite si jeho 10 pravidiel niekde a môžete si postupne odškrtávať, nakoľko sú prísne dodržiavané. To by ale na kvalitný film nestačilo. Vinterberg točí kvalitnú rodinnú drámu, ktorá sa postupne silno vyhrocuje až do fyzického násilia. Čiže prostriedky dogmy možno iba umocňujú zážitok, ale nie sú jeho príčinou. Miernym remakom je prvá polovica Trierovej Melancholie. (02.06.2012)