Rodinná oslava

Obří rodinné sešlosti plné formalit jsou zkrátka zlo. Někteří egoističtí hlavouni rodiny, kteří svolávají tetičky a synovce i z toho nejzapadlejšího kolene, aby uctili pseudo-důležitost rodiny si zkrátka neuvědomují, že z násilného slučování příliš rozdílných lidí do jedné intimní společenské akce nemůže vzejít nic dobrého. Rodinná oslava tohle pěkně ukazuje. Navíc dobře dává do kontrastu formální, uctivé chování navenek s odhalováním skandálních kostlivců ve skříni. Ne všechno je v Rodinné oslavě detailně propracováno a postavy se ne vždy chovají logicky, ale jako komorní drama nelze než doporučit. 7/10 (04.03.2014)

Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? (29.12.2016)

Od prvního okamžiku, kdy divák zjišťuje, že v tomto filmu bude hrát prim ruční kamera, a kdy vidí, jak jedna z hlavních postav vyhazuje manželku z auta, se dá čekat, že Festen bude netradiční filmový zážitek. A také nepředvídatelný. Styl domácího videa, které mohl natočit kterýkoliv z účastníků oslavy, dává celému filmu zvláštní nádech; důležité scény přicházejí stejně obyčejně jako ty zdánlivě běžné, každá postava v sobě navíc nese cosi kladného i záporného, takže si nikdo ani v jedné chvíli nemůže být jistý, co přijde příště a čím se mu tato rodinná oslava zapíše do paměti. Tak syrové, tak pravdivé, tak zvrácené. Nelze nepoužít Hamletova slova: "Je něco shnilého ve státě dánském." (07.08.2010)

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] (10.02.2022)

Tak to bola psycho paráda. Dejová linka niečo vyše polhodinky nejak zvlášť neoslovila, ide o nezáživné sťahovanie postáv do hotela, predstavenie ich základných povahových obrysov a prípravu oslavy. Aj keď je atmosféra už od začiatku nasiaknutá istou predtuchou blížiacej sa búrky, nešlo o nič svetoborné. Už som pomaly začal v duchu nadávať, že čo to je za nudnú vtákovinu, myslel som si, že pozerám nejaké video zo stužkovej. Logicky sa dostavila rozladenosť, pretože zlá severská dráma, to je pre mňa zatiaľ niečo výnimočné a naozaj raritné, ale potom páni, potom prišla zmena a dočkal som sa svojej odmeny. Od príhovoru najstaršieho syna sa snímok preklopí do ťažkej, surovej drámy s postupnou kryštalizáciou psychologickej stránky charakterov hlavných postáv. Hotová dramaticko-psychologická balada. Päť hviezd nedávam iba kvôli prvej tretine, ktorá mi nesadla tak ako zvyšok filmu. To je však len môj subjektívny pocit, celkový dojem je aj tak vynikajúci. 89/100 (18.06.2014)