Mandarinky

,,VÍŠ, JAK ŘÍKÁM TÉTO VÁLCE? CITRUSOVÁ VÁLKA. ONI BOJUJÍ O ÚZEMÍ, KDE ROSTOU MANDARÍNKY.…“ /// Jen pro pořádek… No a v tomhle bordelu se v chalupě Estonce dědy Iva sejdou Čečenec Ahmed a Gruzínec Nika. Když se vyhrabou z nejhoršího (měli menší válečný nedorozumění), musej dát slovo, že se navzájem nevoddělaj. Alespoň ne v chalupě. A tak si tam žijou, čtvrtej do party je (taky) Estonec Margus, kterej má prekérku se sadem plným mandarinek… tam ti dva se národnostně a nevraživě handrkujou, toť návštěva bratrů Čečenců a každýmu už teď musí bejt jasný, že je to takovej Můj nepřítel pa rusky. Válečnej a bez sci-fi…. Stačí kus milovaný a zároveň nenáviděný země, pár postav a máme tady komorní (proti)válečný drama, s jednou přestřelkou a celkem jasnou výpovědí. O lidech, válce a životě. Celkově si to tak nějak podpráhově říká vo 4*, ale budu se (tentokrát) snažit řídit dědovým heslem, že náboženstvím má bejt zdravej rozum. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč v jugošským zákopu jsem už ležel. 2.) K baráku se mi blížej čečenští separatisté. 3.) Thx za titule ,,Sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.02.2014)

Estonsko-gruzijský film o gruzínsko-abcházském konfliktu. Překvapivě nechybí i dávka kvalitního, skrytého černého humoru. Upoutal mě i líbivý soundtrack. Z nominovaných adeptů na Oskara za nejlepší cizojazyčný film pro rok 2015 jsou Mandarinky mým osobním favoritem v této kategorii. (08.04.2015)

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet. (13.10.2019)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)