Mandarinky

Estimated budget €650,000. Film by ale mohl stát klidně 12 euro, protože v Gruzii takhle opravdu vypadaj chajdy, lidi a ploty, soundtrack stál cca -50 eur neboť se tam fidlá furt ta samá melodie, a bluesový gruzínci si zaplatili, aby jim hrála písnička v závěrečnejch titulkách. Klasické ponaučení že válka je ŠPATNĚ, že se BOJOVAT NEMÁ, že jsou si LIDÉ ROVNI, děkuji pěkně, tady na západě už jsme o tom pár filmů viděli, a nebudu přece přikládat credits ani Oscara estoncům za to, že na to přišli až v roce 2013. Film je postavený na dialozích, takže by člověk čekal, že budou vtipné/napínavé/originální, zkrátka silné, to se neděje, konverzace jsou navíc rámované-záběrované velmi standardně, tedy ani vizuálně nevznikají jiné obsahy než to, co je explicitně řečeno mluvící hlavou. Pochopitelně mi ale byly sympatický bedýnky, hodnej starouš co přišel z kostela v Sám doma do Abcházie, velké celky místo amerických detailů na tváře (např. seznamování na začátku, smrt gruzínce na konci). (01.02.2015)

Ideálna konverzačka o nezmysle vojny, ktorá prinúti sa zamyslieť nad tým, ako je možné, že ľudia sa pre politické a náboženské vášne len tak zabíjajú, hoci dovtedy kľudne žili v mieri. Tento film nechá pripomenúť aj na nezmyselné besnenie na Balkáne, je to v podstate o tom istom. Bojujú proti sebe ľudia, ktorí sa navzájom ani nedokážu rozlíšiť kto patrí ku komu. Sú si podobní výzorom i jazykom. Nepochopiteľné, ako ďaleko môže zájsť politika. (04.11.2020)

Slavní režiséři mají svůj typický rukopis - a v podstatě proto jsou také slavní. O to je ale zároveň podnětnější podívat se na film režiséra, jehož rukopis běžně známý není. Zaza Urušadze má nejen pěkné jméno, ale i jeho rukopis je podobně vyhraněný. Střet civilizací (Estonci - kultivovaní a usedlí, Čečenci a Gruzínci - divocí, s domovem kdovíkde), jehož je film parabolu, zobrazuje ve smířlivých barvách, "stačí jen málo a bude to dobré". Na pozadí se ale odbývá ještě další střet: střet generací, který rovněž probíhá smírně (jejich názorové různosti jsou stmeleny čestným jednáním). A tak, i když dva ze čtyř protagonistů válku v "mandarínkové zemi" nepřežijí (a i jinak je tam více mrtvých než živých); naděje zůstává pro toho, kdo zůstal, i pro toho, kdo odešel. (20.03.2016)

Starý Estónec Ivo, žijúci v Abcházsku, vyrába bedničky pre zber mandaríniek v sade svojho priateľa Margusa. Píše sa rok 1990, a v krajine zúri vojna. Mandarínky sú komornou drámou, nahliadajúcou na nezmyselnú vojnu prostredníctvom štyroch mužov. Ivo zostáva po vypuknutí vojny v Abcházsku napriek tomu, že sa jeho rodina vracia do Estónska. Jeho priateľ dlhoročný Magnus rozbieha za vojny obchod s mandarínkami zo svojho súkromného sadu. Pre týchto dvoch sa vojna odohráva len kdesi na pozadí, i keď zo zvestí od dvoch čečenských vojakov vedia, že sa front stále približuje. Netrvá dlho, a zdanlivú idylku naruší krvavá prestrelka kúsok od Magnusovho domu, pri ktorej zahynú traja Gruzínci a jeden Čečenec. Ivovi sa podarí jedného Čečenca - Ahmeda, a jedného Gruzínca v bezvedomí s poranenou hlavou zachrániť. Lenže dokedy vydrží krehký mier, udržiavaný v dome iba Ivovou autoritou, keď jediné, o čo sa zachránení vojaci snažia, je zabiť jeden druhého? Takmer po celý čas je vojna skutočne iba pozadím pre dramatický konflikt, odohrávajúci sa v jednom dome. Urushadze stavia príbeh na výborne zvolených (a musím povedať, že v prípade Lembita Ulfsaka ako Iva, a Giorgiho Nakashidza ako Ahmeda aj veľmi sympatických) hercoch - s výnimkou Raiva Trassa (Gruzínec Juhan), ktorí mi pripomínal nesmelé uplakané decko - a kvalitne napísaných dialógoch. Dej sa odohráva takpovediac v podivnom bezčasí - môže to byť dnes, včera či pred 30 rokmi, čím len podtrháva aktuálnosť konfliktu a prítomnú hrozbu nového. Práve vo chvíli, keď dochádza k jedinej humornej scéne filmu, sa k slovu opäť hlási krutá realita vojny, zdanlivá idylka sa rúca ako domček z kariet a divák už tuší, že dôjde k nevyhnuteľnému tragickému vyústeniu. Mandarínky rozhodne nie sú bez chyby, a motív dvoch zranených ľudí v jednom dome, ktorí voči sebe prechovávajú nenávisť, som už istotne niekde videl (alebo prinajmenšom čítal) ale sú skutočne pôsobivou a veľmi vydarenou drámou z prostredia východných ozbrojených konfliktov, akých sa nám dostane len veľmi málo. 80% (29.01.2014)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)