Něžná

Bressonovu Něžnú som videl pred 15 rokmi, Barabášovu Krotkú o rok neskôr. Až sa mi nechce veriť, že sa dĺžkou líšia iba o tri minúty, vzdialenosťou od Dostojevského omnoho väčšmi. Zatiaľ čo na Krotkú nedám dopustiť, Bressonova verzia stráca hviezdičku. Rešpektujem autorskú licenciu, i keď som v nej už Dostojevského takmer nevnímal. Chýbala mi atmosféra, herci deklamovali vety, ktoré sa mi do situácie nehodili, konaniam postáv som nerozumel a spomienka na Barabášovu Krotkú ten dojem ešte zhoršovala. Nezanevrel som samozrejme na Bressona, ale Něžnú nepovažujem za jeho výhru. (14.05.2023)

Zasadenie deja do súčasného Paríža (konca 60.tych rokov) mi sedí viac, ako keby to bola kostýmovka. A Nežná je príbeh o nefunkčnom manželstve, v tom sa Bresson trafil. Lenže Dostojevského Nežná je v prvom rade o nespútateľnej žene, ktorá chcela byť milovaná a o hlúpom, panovačnom mužovi, ktorý ju miloval. Bressonova Nežná je o dvoch nesympatických, chladných ľuďoch. Pekný je na tom len plagát a dojemný iba názov. Chápem, že taký bol asi režisérov štýl, ale toto mal točiť skôr Truffaut. 70% (05.08.2022)

Bressonův styl, odsuzující postavy k roli rekvizit, kdy vším od stylu přes scénář až po obsazení neherců mizí lidské emoce a výsledek je jen nádherně nasnímanou modelovou situací oproštěnou od "obviňování" z realismu či jen lidskosti, mě zvláštní měrou irituje i fascinuje. Pokaždé v jiné míře a prakticky pouze poměr těch dvou emocí rozhoduje o hodnocení- 3 a 1/2 (17.04.2013)

Bresson má velkou důvěru v montáž, nelze skoro, v překvapení, odhadnout, co bude vidět v dalším záběru. Oproti vesnickým mikrosvětům, které se v předchozích filmech jal portrétovat, a kde život ve spojení s přírodou vytvářel nejrůznější krize a nálady, je náhled nyní ohraničený počínáním jediných dvou postav z masy velkoměsta, které zní, ve kterém vrní auta a na ulicích je shon. Je slyšet stálý ruch - a pomlka jen tehdy, když se lidé ukryjí do svých bytů a tedy soukromých světů, jedinečných a přece tolikrát i různě opakovatelných (v parku sedí na lavičce osamocená dívka - tentýž příběh by mohl být stejně tak o ní). Poprvé tu je skutečně jen diegetická hudba (a jakých významů, když se hraje z desek, v těch chvílích dosahuje!), zato však se Bresson vrací ke komentáři, který vytváří dívčin muž, když se sklání nad tělem mrtvé..něžné... (02.02.2010)

Přesmutný, přenádherný film. Nedá se říct, že je tu Bresson na vrcholu svých sil - je totiž na svém vrcholu již od filmu Deník venkovského faráře - a v Něžné neméně (možná spíš více). Krásná kamera Ghislaina Cloqueta. Obsah (výstižně) prozradil Angerr - i když u takovýchto filmů je hloubka jejich obsahu (podmíněná nezrůznějšími asociacemi a interpretacemi diváka) mnohem hlubší... (26.12.2006)