Něžná

Dostojevského Krotkaja. Pamätám si, že som ako študentka pri jej čítaní vymýšľala vo svojej fantázii optimistickejšie alternatívy a vyčítala som Dostojevskému ten smutný a tragický záver. V každom prípade som bola prednedávnom potešená objavom tejto francúzskej adaptácie. Očakávala som vysokú úroveň, vzhľadom na kvality pána Bressona, a nesklamala som sa. Jeho originalita a nadčasovosť je evidentná a zaujímavá, ale predsa len - o niečo viac sa mi páčilo Barabášovo spracovanie pod výstižnejším názvom Krotká (tiež z r. 1969). Je to síce klasické slovenské televízne spracovanie svojej doby, ale má to hĺbšie emócie a nezabudnuteľné herecké výkony Magdy Vášáryovej a Ctibora Filčíka. Tí to zahrali tak excelentne, že ich asi málokto prekoná. Iba mi znovu vadil ten tragický koniec (ale to by už nebol Dostojevskij). (10.03.2010)

Bressonův styl, odsuzující postavy k roli rekvizit, kdy vším od stylu přes scénář až po obsazení neherců mizí lidské emoce a výsledek je jen nádherně nasnímanou modelovou situací oproštěnou od "obviňování" z realismu či jen lidskosti, mě zvláštní měrou irituje i fascinuje. Pokaždé v jiné míře a prakticky pouze poměr těch dvou emocí rozhoduje o hodnocení- 3 a 1/2 (17.04.2013)

Bresson má velkou důvěru v montáž, nelze skoro, v překvapení, odhadnout, co bude vidět v dalším záběru. Oproti vesnickým mikrosvětům, které se v předchozích filmech jal portrétovat, a kde život ve spojení s přírodou vytvářel nejrůznější krize a nálady, je náhled nyní ohraničený počínáním jediných dvou postav z masy velkoměsta, které zní, ve kterém vrní auta a na ulicích je shon. Je slyšet stálý ruch - a pomlka jen tehdy, když se lidé ukryjí do svých bytů a tedy soukromých světů, jedinečných a přece tolikrát i různě opakovatelných (v parku sedí na lavičce osamocená dívka - tentýž příběh by mohl být stejně tak o ní). Poprvé tu je skutečně jen diegetická hudba (a jakých významů, když se hraje z desek, v těch chvílích dosahuje!), zato však se Bresson vrací ke komentáři, který vytváří dívčin muž, když se sklání nad tělem mrtvé..něžné... (02.02.2010)

Bressonovu Něžnú som videl pred 15 rokmi, Barabášovu Krotkú o rok neskôr. Až sa mi nechce veriť, že sa dĺžkou líšia iba o tri minúty, vzdialenosťou od Dostojevského omnoho väčšmi. Zatiaľ čo na Krotkú nedám dopustiť, Bressonova verzia stráca hviezdičku. Rešpektujem autorskú licenciu, i keď som v nej už Dostojevského takmer nevnímal. Chýbala mi atmosféra, herci deklamovali vety, ktoré sa mi do situácie nehodili, konaniam postáv som nerozumel a spomienka na Barabášovu Krotkú ten dojem ešte zhoršovala. Nezanevrel som samozrejme na Bressona, ale Něžnú nepovažujem za jeho výhru. (14.05.2023)

Nežnú poznám iba z dobovej Barabášovej adaptácie a samozrejme by bolo veľmi podnetné obe adaptácie porovnať. Divadlá, kiná, galérie, múzeá....ale život páru je aj tak prázdny. Čo si myslí on, to sa dozvedáme z jeho komentára, čo ona, to z jej pohľadov. Vekový rozdiel tu nie je taký veľký, aby sme nedokázali uveriť vášni medzi partnermi, ale aj napriek príťažlivému vzhľadu oboch protagonistov sa stáva zo zväzku väzenie. On ju nechápe, i keď tvrdí, že ju miluje, ona trpí, pretože ju on nechápe. Je to teda trochu iné, ako u Barabáša a asi aj ako u Dostojevského. Túžbu po vlastnení niekoho druhého trochu ustupuje neschopnosti komunikácie a porozumenia s tým druhým. Aspoň ja som to tak vnímal. (20.06.2016)