K smrti odsouzený uprchl

Minimalistický pohled do nacistického kriminálu, ve velkolepém formátu. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Fázi závěrečnou, tj. útěk si prožijete naplno spolu s poručíkem Fontainem (velký sympaťák) plni obav, jestli Jost je nasazený práskač nebo oběť. A pak přijde Le FIN, žádné kecy, žádné další obrazy, ani milimetr filmu navíc. (30.05.2014)

Další doklad Bressonovy geniality a potvrzení platnosti jeho osobité metody, která zde dosahuje za užití naprosto minimalistických prostředků a neměnného rytmu maximální míry napětí. Napomáhá tomu jak pevné soustředění jen na podstatné prvky, související s maximálním ztotožněním s hlediskem vězněného člověka, kterému nemůže uniknout sebemenší maličkost živící jeho naději, tak unikátní využití mimoobrazového zvuku, jež nabývá silně dramaturgických kvalit a ve scéně útěku je právě zvuková stopa zdrojem veškerého napětí. Navíc všelidsky pojatý přesah zpřítomnění i na posvátné Mozartově hudbě dává tomuto stále modernímu dílu i působivou nadčasovost a emocionalitu. (01.03.2011)

Jak píše jeden z mých oblíbených uživatelů, tak název filmu vám sice vzhledem k obsahu vyspoileruje jeho konec, ale mě to nijak zásadně nevadilo. Hlavní hrdina je těžkej borec kterej si při plánování toho jak zdrhnout všímá takových neuvěřitelných detailů, že i Ray Breslin z Plánu útěku který tu je mimochodem v souvisejících filmech proti němu působí jako začátečník a amatér. I když i tady náš uprchlík v druhé půlce zjistí, že ve dvou se to líp táhne a taky se snáz utíká. Styl vyprávění kdy je pak všechno vylíčeno jako vyprávění hlavní postavy o tom jak se to celé seběhlo mi docela sednul a k působivosti a tísnivé atmosféře přispívá určitě i ta černobílá kamera. Pár věcí se sice ještě dalo vyladit, ale jinak další můj zářez do starší Evropské tvorby opět dopadl velice kvalitně a kdo ví kolika dalším útěkářským filmům z vězení tenhle posloužil jako předloha a pravzor.80% (30.03.2024)

Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti. (08.01.2015)

Načo ukazovať tváre nemeckých väzniteľov, keď to pre napätie vo filme nemá žiaden vplyv. Navyše je ich anonymita originálna. Načo ukazovať explicitne popravy väzňov, keď zvuky streľby zbraní sú možno ešte emocionálnejšie zdrvujúcejšie a viac nám približujú to, čo prežíva hlavný hrdina. Možno nie tak napínavé, ako Diera, alebo iné, ešte slávnejšie útekové väzeňské filmy, zato veľmi sugestívne a môžeme si hlavne povedať, že takto nejako sa to asi stalo a nikto z tvorcov si nemusel vďaka dramatizácii deja nič špeciálne prikrášlovať. Možno minimalistický, ale predovšetkým realistický film o francúzskej idei vzdoru voči nemeckej okupácii, kde by na rozdiel od spomenutého filmu bol iný záver ťažkým podrazom na diváka a popretím názvu a ústrednej myšlienky filmu. (15.06.2013)