Lancelot od jezera

Poněkud náročnější, ale prvotřídní variace na téma legend o rytířích od kulatého stolu, tentokrát nezvykle vážně s mnohými tématickými přesahy. Hledání svatého grálu - snad symbolizující pátrání po Bohu - dopadlo neslavně, především pro svou násilnou formu a sebevědomí těch, kteří se tohoto, tak nesnadného, úkolu pokoušeli zhostit. Pro vyčerpaného Lancelota po návratu v blízkosti Artušovy královny začíná těžké dilema a trápení. Láska, kterou možná ukradl, kterou možná zradil, kterou možná použil pro zradu, mu přinese snad vykoupení nebo také zatracení. Myšlenkově neuvěřitelně bohatý snímek, s neopakovatelnou hloubkou prožitku. Režijně hodně spolehlivé, Bresson mimojiné dokázal, že oplývá obrovskou imaginací a trochu zprofanované středověké brutální zabíjení umí podat svěžím způsobem, při němž však zároveň tuhne krev v žilách. (30.09.2006)

Tentokrát (téměř) bez komentáře. Přestože je Lancelot du Lac hodnocen na csfd jako Bressonův nejhorší (ovšem u mých oblíbených má přesto 90%), považuji tento film za skutečně nevšední filmový zážitek - filmovou delikatesu. Viděl jsem ho už dvakrát, a podívám se na něj znovu s každým, kdo mě o to požádá. Bressonovy filmy jsem zatím nekomentoval, po prvním shlédnutí by se mi to zdálo příliš ukvapené. Obecně mám pocit, že ten, kdo má Bressona Lancelota rád, viděl už spoustu filmů a má pro ně cit (šestý [filmový] smysl). (20.09.2017)

Historická výpravnost, myslím, Bressonovi nesvědčí. Z filmu mám poněkud rozporuplný pocit. Na jedné straně (což nacházím u Bressona vždy) silný příběh, hluboký obsah, přesah atd., na straně druhé filmařská stránka, která tady nefunguje bez rezerv (s čímž jsem se u Brassona ještě nestkal). Jindy tak skvělé a rafinované elipsy, hyperboly, paraboly a jánevímcovšechno zde najednou působí neorganicky, strojeně. Ale možná jsem na tento film jenom neměl tu pravou náladu. 70% (14.01.2010)

Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků... (20.08.2014)

Robert Bresson ztvárnil závěr života rytíře Lancelota v souladu s prerafaelitskou imaginací a s důrazem na maximální symbolizaci filmového jazyka. Výsledkem je podivný, významy neobyčejně nabytý útvar připomínající rozpadající se nástěnné malby: kde jsou barvy a tvary vystřídány surovou šedí zdiva, tam se do nich dostává pohyb (nebo alespoň jeho iluze, zdání přítomnosti hybatele dosud patrnými obrazy). (12.06.2009)