Korczak

Zdrcující , to je první, co mě napadne, když chci nějak definovat tenhle film, který už si zřejmě nikdy znovu nepustím. Nikoliv pro jeho kvality, ty jsou naprosto výjimečné. A to od těch formálních, kdy máte pocit, že sledujete dokumentární záznam oněch událostí až k obsahu, kde se před vámi rozehraje bipolární příběh o podstatě člověka. Na jedné straně stojí temnota v podobě naprosto bezskrupulózních nacistů a na té druhé doktor Korczak a jeho nejbližší, kteří jsou schopni pro lásku k bližnímu obětovat vše, i svůj život. A mezi těmito póly se pohybují všichni ostatní.  Beznaděj se tu pak odkrývá postupně a nenápadně,  a o to je účinek působivější než kdyby jej tvůrci na vás chrlili po kýblech.  Sbírání mrtvých, zastřelený tramvaják, muž vykřikující pravdu v ghettu o plynových komorách a mnoho dalších (nespočetně mnoho) podobných střepů, které se vám postupně zařezávají do kůže, aby vás na konci Wajda  spořádaným pochodem dětí naprosto sešrotoval.  Osobnost doktora Korczaka byla až krásně neuvěřitelná a pokud se tací lidé rodí, možná máme pořád naději.  Film, který bolí, opravdu a fyzicky. Ale je to třeba, nikdy bychom na tohle neměli zapomenout. (24.07.2023)

Doktor Korczak zasvětil celý svůj život dětem, pediatrii, pedagogice, publicistice.. O varšavský sirotčinec se s upřímným a optimistickým nasazením staral třicet let, chápu, že ho nemohl opustit, ani své svěřence.. Snímek vnímám jako poctu, vyjádření úcty, poklonu.. „Kde je vaše důstojnost? Nemám důstojnost, mám 200 dětí..“ (09.06.2020)

Nesmírně zajímavá a hluboce lidská postava doktora Korczaka je tím, co ten film táhne. Samozřejmě i díky Wojciechovi Pszoniakovi v hlavní roli. Je těžký si představit tu marnost, se kterou se musel potýkat. A stejně mu to dávalo všechno smysl, i když se sám nejspíš díky svým kontaktům mohl zachránit. (08.02.2020)

Rok 1936. Dr. Janusz Korczak (vlastným menom Henryk Goldszmit ) má v rozhlase svoju reláciu a chcel by ju rozšíriť na priame vysielanie s deťmi. Nepochodil a ako Židovi bola táto relácia zrušená. Sklamaný sa úplne oddá práci v prospech židovského sirotinca v priestoroch svojho domu, neskôr bol prinútený sirotinec presťahovať do geta. 5. augusta roku 1942 gestapo obsadili sirotinec, zhromaždili 196 deti a 12 zamestnancov. Deti boli oblečení do svojich najlepších šiat, a každý niesol modrú školskú tašku a obľúbenú knihu alebo hračku. Janusz Korczak pochodoval v čele a držal deti za ruky, odmietol všetky ponuky o svoju záchranu. Prepravili ich do koncentračného tábora Treblinka, kde ich v septembri 1942 povraždili nacisti v plynovej komore. (20.07.2015)

Uvedomujem si, že ide o film slávneho režiséra i scenáristky, o významnom človeku, humanistovi, ktorý bez ohľadu na svoj osud venuje všetku svoju energiu ochrane a záchrane detí zo židovského sirotčinca. Rovnako si uvedomujem, že Pianista, Schindlerov zoznam a niekoľko ďalších filmov bolo nakrútených s väčším ohľadom na diváka, čo samozrejme nemusí znamenať, že boli pravdivejšie a filmársky kvalitnejšie. Ja som však už z filmov z druhej svetovej vojny unavený. Nachádzam v nich máločo nové, niečo, čo by som už v tej, či onej podobe predtým nevidel, prípadne o tom nečítal. Wajdov film si zapamätám najmä preto, že bol veľmi dobre filmársky zvládnutý a hlavná postava si za svoj humanizmus a neskutočnú ľudskosť zaslúži môj obdiv. (23.09.2023)