Réžia:
Benoît JacquotKamera:
Julien HirschHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Benoît Poelvoorde, Charlotte Gainsbourg, Chiara Mastroianni, Catherine Deneuve, André Marcon, Patrick Mille, Cédric Vieira, Thomas Doret, Francis Leplay (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Za osudovým setkáním Marca se Sylvií stojí jednoduchá věc – zmeškaný vlak. Prozářená noc francouzského provinčního městečka pak vybízí k příjemné procházce a nezávazné konverzaci dvou dosud cizích lidí. Bylo by však škoda nevyužít této až neuvěřitelné harmonie, která mezi oběma panuje. Ideálním místem na další rendez-vous je pak Paříž. Zamilovaného Marca však zradí jeho vlastní srdce a vinou nenadálého infarktu schůzku nestihne. Bez kontaktu a iniciálů těžko najde ženu svých snů. Ve svém pátrání po osudové ženě Marc potkává jinou: Sophii. Netuší, že Sophie je Sylviinou sestrou, a tak se znovu setkávají. Jejich jedinečná harmonie stále přetrvává... ale je již příliš pozdě... (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (42)
Pěkný francouzský film o síle osudu, jak dokáže zamíchat city dospělých lidí. Takhle to umí natočit jen Francouzi, přestože se domnívám, že umějí také ještě víc přitlačit na pilu a vyždímat ještě více emocí. Tři srdce jsou možná příliš jednoduché a přímočaré, ale pořád pěkné. Kongeniální je scéna, kdy Marc se Sylvií u stolu hrají pouze očima. ()
Naprosto vymazlená filmová delikatesa. Příběh vyprávěný s citem filmařským o citech lidských. Hoď mně jehlu do přeplněnýho seníku a najdu jí spíš než chybu v tomhle filmovým diamantu. Řeklo by se, jak musí být těžký vyprávět o lidských citech, o lásce, o shodě okolností, tak aby tomu divák uvěřil, aby to působilo lehce a přirozeně, ale stačí být bohem nadaný umělec a jde všechno. Filmařská lahůdka se současně stala i lahůdkou hereckou, dámy jsou výborný, ale Benoit si tady svým herectvím vypsal žádanku na Cesara. ()
Zas jednou jsem se nechal nachytat hodnocením. Tohle normální romantická komedie, akorát v dramatickém hávu a s nijak šťastným koncem, častokrát jsem vzpomněl nejdřív na Before Sunset, potom na Serendipity, jenže tam se na ty náhody hrálo od začátku schválně, ale tady to někdo myslel vážně. Hlavní herec vypadá jak z Ordinace v růžové zahradě (ostatně i ten product placement by tomu odpovídal) a nějakou chemii s oběma ženami mu nevěřím ani náhodou a v reálu by takový týpek sotva oslovil tak atraktivní ženské. Prostě mi to přijde vycucané z prstu a vlastně o ničem, protože to nakonec není ani romantika, ani drama. ()
Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. ()
Chvílemi jsem měla pocit, proč dělají z komára až takového velblouda, ale proč ne. Život někdy přináší různá překvapení, tak proč ne i takové, které jsem mohla sledovat. Charlotte hrála tak jako vždy bezchybně a já si musela jen zvykat na Benoîta Poelvoorda, protože ho znám spíš z komediálních rolí. Tady hrál vyděšeného, infarktózního člověka, který nevěděl co dělat sám se sebou, natož pak s nastalou situací. Jediný problém jsem měla s hudbou, která byla přímo hororová a já jsem se s tím zpočátku velmi těžko ztotožňovala, ale vzhledem k občasnému, hororovemu jednání Marca to mělo asi svůj význam. Zajímavý komentář má uživatel Traffic. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (4)
- Natáčelo se ve francouzské správní oblasti Île-de-France. (Terva)
- Marion Cotillard byla původně zvažována do role Sylvie, kterou nakonec získala Charlotte Gainsbourg. (Terva)
- Postavu Charlotte Gainsbourg, Sylvie Berger, namluvila v německém dabingu Irina Wanka. (NinadeL)
Reklama