Tri srdcia

Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. (25.11.2014)

Milostný trojuholník ako nikdy predtým. Zamotávanie sa do pavučiny citov a vášní, a gradovanie odhalovania skrývaných tajomstiev tak hlboké, že hudobne vyjadriteľné iba zlovestnou, až hororovou hudbou. Pri zachovaní absolútnej civilnosti, uveriteľnosti a presnej psychologickej drobnokresby každého pohľadu, gesta, tónu hlasu. A už tak famózna réžia do toho ešte s prehľadom vnáša jemný háv absurdnosti. Masterpiece, evidentne nedoceniteľný každým. (21.12.2016)

Nevím, zda nejsem škodolibější divák, než jakého film předpokládá, ale namísto dojímání jsem se bavil tím, s jak přehnanou důsledností jsou utahovány šrouby melodramatického vyprávění. Stejně poučeně nakládal s konvencemi žánru Truffaut, rovněž s oblibou využívající komentář nezaujatého vypravěče. Na prvního muže francouzské nové vlny jsem si ovšem vzpomněl také v souvislosti s jeho rozhovorem s Hitchcockem. Buď můžete diváka šokovat tím, že znenadání necháte explodovat bombu ukrytou pod stolem, nebo bombu ukážete s předstihem a diváka budete několik minut držet v napětí, kdy dojde k explozi. Ve třech srdcích je takovou bombou, na jejíž výbuch nejen díky hororovému ladění některých scén téměř po celý film čekáme, srdce hlavního hrdiny. Film přitom funguje jako černohumorný thriller, aniž by pohrdal postavami a kazil zážitek těm divákům, kteří se (doslova) neskutečné ironii osudu nechtějí smát, ale plakat nad ní. Zvláštní hybrid. Ukazuje však jednu z možných cest, po nichž se dnes melodrama, nemá-li být vysmíváno pro svou staromódnost, může vydat. 75% (05.02.2015)

Příklad filmu, který je podle ustavených konvencí tak špatný, až je dobrý a velmi zábavný, což ale v případě tohoto filmu nutně nemusí být negativum (a ani nesejde na tom, zda se v případě všech "objektivně" neukočírovaných složek filmu jednalo o záměr režiséra či nikoli). Doslova a do písmene infarktově, až absurdně vyhrocená romance s úžasně přehrávajícím Poelvoordem neustále na hranici kolapsu, zlověstnou thriillerovou hudbou a zcela nečekaně se zjevivším, osudově glosujícím voiceoverem jak z Truffautova Julese a Jima. Je docela překvapující, že ještě dnes něco tak podivného projde zkrze všechna síta, dokonce až do benátské soutěže. Ale je to jenom dobře. (19.02.2015)

Oceňujem precíznu prácu scenáristu, režiséra a hercov, ktorí svoje dielo vystavali a zahrali detailne nesmierne presne. Výrazy tvárí, rôzne gestá, pohyby alebo veľavravné strohé vety, presne je všetko tak ako má a rozumiem prečo Tri srdcia môžu znamenať pre milovníkov podobných milostných drám jeden z vrcholov žánru. Osobne sa ale ťažko dostávam cez to, že takmer päťdesiatnik tak ľahko a naivne podlieha emóciám a to aj po dlhých rokoch a ako až tak osudovo môže jedna noc zmeniť život vyzretého muža. Že príbeh vychádza z veľmi málo pravdepodobnej náhody považujem skôr za cynický scenáristický ťah, než za dramaturgickú barličku. Určite nejde o priemerný film, ako by hodnotenie mohlo naznačovať. 70% (28.02.2024)