Tri srdcia

Chvílemi jsem měla pocit, proč dělají z komára až takového velblouda, ale proč ne. Život někdy přináší různá překvapení, tak proč ne i takové, které jsem mohla sledovat. Charlotte hrála tak jako vždy bezchybně a já si musela jen zvykat na Benoîta Poelvoorda, protože ho znám spíš z komediálních rolí. Tady hrál vyděšeného, infarktózního člověka, který nevěděl co dělat sám se sebou, natož pak s nastalou situací. Jediný problém jsem měla s hudbou, která byla přímo hororová a já jsem se s tím zpočátku velmi těžko ztotožňovala, ale vzhledem k občasnému, hororovemu jednání Marca to mělo asi svůj význam. Zajímavý komentář má uživatel Traffic. (22.10.2015)

Milostný trojuholník ako nikdy predtým. Zamotávanie sa do pavučiny citov a vášní, a gradovanie odhalovania skrývaných tajomstiev tak hlboké, že hudobne vyjadriteľné iba zlovestnou, až hororovou hudbou. Pri zachovaní absolútnej civilnosti, uveriteľnosti a presnej psychologickej drobnokresby každého pohľadu, gesta, tónu hlasu. A už tak famózna réžia do toho ešte s prehľadom vnáša jemný háv absurdnosti. Masterpiece, evidentne nedoceniteľný každým. (21.12.2016)

Pro mě příliš srdceryvné a nevěrohodné. Ráda bych věřila, že je možné potkat někoho, s kým budu chtít hned po prvním, byť krátkém, setkání strávit celý život a kvůli němu přetrhat všechny dosavadní svazky. Ale mě se to nestalo a jen těžko si to dokážu představit. A na tak velké náhody, jako jsou ve scénáři, prostě nevěřím. (22.09.2017)

Naprosto vymazlená filmová delikatesa. Příběh vyprávěný s citem filmařským o citech lidských. Hoď mně jehlu do přeplněnýho seníku a najdu jí spíš než chybu v tomhle filmovým diamantu. Řeklo by se, jak musí být těžký vyprávět o lidských citech, o lásce, o shodě okolností, tak aby tomu divák uvěřil, aby to působilo lehce a přirozeně, ale stačí být bohem nadaný umělec a jde všechno. Filmařská lahůdka se současně stala i lahůdkou hereckou, dámy jsou výborný, ale Benoit si tady svým herectvím vypsal žádanku na Cesara. (25.11.2014)

Pěkný francouzský film o síle osudu, jak dokáže zamíchat city dospělých lidí. Takhle to umí natočit jen Francouzi, přestože se domnívám, že umějí také ještě víc přitlačit na pilu a vyždímat ještě více emocí. Tři srdce jsou možná příliš jednoduché a přímočaré, ale pořád pěkné. Kongeniální je scéna, kdy Marc se Sylvií u stolu hrají pouze očima. (20.07.2018)