Soigne ta droite
Keep Up Your Right
Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Caroline ChampetierHrajú:
Jane Birkin, Pauline Lafont, Jacques Villeret, François Périer, Rufus, Dominique Lavanant, Bruno Wolkowitch, Michel Galabru, Jean-Luc Godard (viac)Obsahy(1)
Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.
Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Čí řev ve Wimbledonu asi kníže parodoval? „Člověk čeká celou věčnost a uvažuje, ano uvažuje, je-li nějaký rozdíl mezi Idiotem, Individuem a jím, Člověkem.“ Obrazy se střídaly příliš rychle. Nebyl to film na moje gusto. Možná jsem pro něj neměla dost času, trpělivosti, pochopení. Godard není přesně má krevní skupina. (Je to klišé, ale je to pravda.) Byť dává divákovi prostor pro fantazii. Ale Idiota jsem v tom při nejlepší vůli nenašla. Byť jsem jej četla a několikrát viděla v divadle i ve filmu. ()
Keď som tento film pozeral, tak zhruba v dvoch tretinách nám vypadol v baráku signál. Možno to bol osud, lebo to, čo som dovtedy videl, mi nedávalo žiaden zmysel a nemám ani v pláne to niekedy zistiť. Nechápem, kto mu to financoval a čo očakával od diváckych reakcií. Oficiálny text distribútora v niektorých tunajších obsahoch sa snaží vysvetlovať posolstvo filmu, ako keby tušil, že naňho nikto sám nepríde. ()
Poskládej si svůj vlastní film. Naneštěstí (?) nedává Godard divákovi absolutní svobodu (divák je stále limitován obsahem obrazu), ale ani manuál, odkud s rekonfigurací začít, tip čeho se chytit, aby z chaosu vyvstal alespoň jakýs takýs řád. Výsledek: prázdnota a bloudění (křeč); tázaní se, zda se múza minula s Godardem či s Vámi. 1* za přemýšlení nad tématem výkonnosti vlastní imaginace, 1* z úcty ke Godardovi (tohle byl bohužel první film, který jsem viděl po jeho smrti, a to v rámci piety, rozloučení; inu, ne vždy se výběr filmu povede). 35 % ()
Asi bych neměl hodnotit, protože jsem film viděl v originálním znění a francouzsky neumím ani slovo (ale trochu jsem věděl, o čem to je) - přesto jsem se ale (věřte nevěřte) strašně bavil - stejně těch pět dám... 15. 12. 2006 : Tak jsem to teda konečně viděl i s titulkama - a na pěti trvám. Je to překrásný film o umění, kultuře, člověku, jeho údělu a "poslání", o tvorbě, o životě. A je to sranda. ()
David Lynch a Jean-Luc Godard mají jedno společný - užívají symboliku, nad níž se má divák zamyslet, podle který se má ve filmu zorientovat a utvořit si tak podle ní příběh, ovšem zatímco Lynch svou symbolikou baví, Godard tou svou naopak nudí, a touto "metodou" nás má popostrčit k pochopení filmu. Ale děkuji, nechci. ()
Reklama