Boj snežného pluhu s mafiou

Týchto krvavých gangsterských komédií sa v poslednej dobe točí strašne moc. Dokonca aj tých severských, čo som si všimol, aj keď ich často nesledujem. A táto bola výnimočne všedná a nevtipná. Jednu hviezdu dávam za prestrihy, vzdávajúce úctu mŕtvym postavám (to bola jediná originálna vec, ktorú som tu zaregistroval), a druhú za skvelú hudbu. Viac nie, už len preto, že rovnaké režisérsko-herecké duo, som videl už v podobnom filme, ktorý sa mi páčil podstatne viac, no mám ho hodnotený pomerne prísne. Ináč neholdujem tomuto typu komentárov, ale keď už raz za čas idem proti prúdu, chcem si to utriediť a zdôvodniť aj sám pred sebou. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (07.04.2015)

Nils Dickman (Stellan Skarsgård) udržuje se svojí zimní technikou průjezdné přístupové cesty a je dokonce jmenován Občanem roku. Zpráva o smrti syna Ingvara přichází nečekaně a Nils se nedokáže smířit s policejní verzí, že se předávkoval, protože nebyl narkoman... Papa mi přišel celou dobu povědomý a teprve v závěru po přečtení jména Bruno Ganz mi došlo, že bych toho pána měl nejméně z jednoho filmu znát. Režisér Hans Petter Moland pracuje na anglicky mluvené předělávce, kde si hlavní roli zahraje Liam Neeson. (04.03.2018)

Mŕtvol ako maku a nekompromisný Stellan Skarsgård. To je síce kombinácia, ktorá by skôr pasovala k Liamovi Neesonovi, no Stellan by dokázal presvedčiť a namotať na svoju charizmu aj babku demokratku - fantastické herectvo. Ten hlavný záporák bol tiež výborný -- už dávno mi niekto tak neliezol na nervy. Aj keď v tomto prípade tu bolo cítiť trocha prehrávania. Príbeh jednoduchý, drsný, typicky škandinávsky chladný a plný krvavých prekážok.... Silný nadpriemer. 85/100 (30.04.2019)

Jakmile vstoupil na scénu Bruno Ganz, hned mě napadlo, že by byl mnohem důstojnějším hlavním záporákem. Na druhou stranu důstojnost rozhodně nepatří k hlavním definicím téhle  "komedie", jenž svébytně, taky jak jinak, servíruje motiv pomsty a la Death Wish. Skarsgard však není žádný Bronson a norský venkov americké velkoměsto.  Mrtvých grázlů je tu však podobná přehršel a msta se jeví mnohem spravedlivěji.  V pletivu totiž končí do zločinu, který spustil psychotickou epizodu hlavního hrdiny,  vesměs namočení hajzlíci a když se ke všemu přidá i válka gangů, nestačil jsem křížky ani počítat.  "Mohl byste prosím ustoupit z toho koberce?" Plná palba. (17.10.2021)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)