Domov

Nečekaně hřejivé pohlazení z ledového severu. Při pohledu na Louin chladný výraz bez náznaku emocí jsem si nemohla nevzpomenout na Sagu Norén z Bronu. Ibeh má pravdu, když tady píše, že s Louiným duševním stavem to zřejmě bylo složitější. Každopádně se tahle křehká sonda do zraněných lidských duší s laskavým návodem na léčení pošramocených lidských vztahů moc povedla. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (10.04.2015)

Klasická líbivá festivalovka aneb "filmeček" u jehož podbízivosti a dějové systematičnosti se mainstreamová část festivalového publika radostí buší do kolen. A po zhlédnutí se tváří jako kdyby právě ztratili svou poctivost, inu stejně jako naše umaštěná a veskrze "velmi sympatická" hrdinka, která svého evidentně prvního junáka pustila do svého klína v sedmadvaceti letech. K tomu nesympaticky otravné děcko, ke vší hrůze ryšavé a otylé, hledající "smysl" svého dětství. A žalem zmírající stará mama pronášející plytká moudra o životě ve snaze najít svým "zatoulaným ovečkám" směr v životě. Sebelítostivé postavy bez osobnosti. No děs... Navíc vizuálně zcela nenápadité a nezajímavé. (08.02.2017)

Milujem tieto malé veľké filmy, v ktorých sa vlastne dokopy nič nedeje a sú len akoby vystrihnuté z obyčajného života. Severský minimalizmus v kombinácii s hrejivým príbehom zdanlivo nejdú do kopy, ale tento film dokazuje, že sa to dá. Načo sa nezaoberať zbytočným vysvetľovaním, niekedy stačí príbeh nechať plynúť tak ako život až z toho vznikne jedno nádherné pohladenie pre dušu...Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (10.06.2015)

Tvůrce založil celý film na hereckých karikaturách. V podstatě celý film na oněch postavičkách stojí a padá. Líbila se mi nejvíc například ta Frida, která se tváří jako klasický Fin po pěti pivech. Klasický Fin po pěti pivech totiž neví, co to znamená emoce a zároveň nedokáže do pěti počítat, a Frida byla úplně přesná. Pak se mi líbila její babička, která si v malém Tomovi dokázala najít oporu a ten byl mimochodem také skvělej. Herecky jsem si nemohl stěžovat a byla radost na tento film koukat. Zvláštní mi ale přišlo to, že ačkoliv na filmu pracovalo asi devadesát procent islandského národa, tak se v něm mluví švédsky. Měl jsem tak pocit, jak kdybych pozoroval příběh z nějakého předem nespecifikovatelného prostředí ve Skandinávii, který nemá ani název ani časové rozhraní. Prostě jenom vznikl za účelem malinkého, ale zároveň hodně lidského filmu. (01.12.2016)

Celkom som sa dobre cítil pri sledovaní tohto nenápadného filmu, o ktorom som vopred nič nevedel. V podstate tam boli iba štyria ľudkovia, z ktorých každý si so sebou niesol nošu svojich problémov, ktoré mu viac alebo menej úspešne pomáhali riešiť ostatní. Postavičky to boli bizarné, spočiatku ťažko čitateľné. Nedá sa všetko zviesť na Aspergera, i keď Sagu Noren som v postave Lou trochu cítil. Ani neviem, či by sa dalo na filme niečo zlepšiť. On to bol taký film s primeranými ambíciami, na ktoré dosiahol. A to nie je málo. (18.01.2022)