O koňoch a ľuďoch

Na Islandu žijí nejen divní koně, ale i divní lidé. Základním vybavení každého islandského domorodce je výborný dalekohled. Hlavní zdejší zábavou je totiž vzájemné šmírování. Island je volná krajina beze stromů a tudíž jde všude vidět. Ať se hnete kamkoliv, tak ostatní vás sledují. To je jejich jediná zábava. Proto, když se vám stane nějaká trapárná, jako třeba když sedíte na svém divném koni, přiběhne druhý divný kůň a začne souložit s tím na kterým sedíte. To všichni okolo a mají z toho srandu. Jelikož jsou islandší domorodci divní, tak když přijedete domů, tak neuděláte nic jiného než , že svého koně zastřelíte. Lidé se zde scházejí asi jenom na pohřbech a podobných příležitostech, jinak sedí u domu a pozorují okolí. Naštěstí se scházejí často, jelikož pohřby se konají celkem často. Není se čemu divit, že na Islandu žije málo lidí. Smrt čeká na Islandu totiž za každým rohem. Pokud jste islandský alkoholik, tak neváháte naskočit na koně, doplavat s ním po moři k ruské lodi a koupit tam alkohol divného původu. Poté naskočíte na koně a plavete zpět. Pokud tuto cestu za pokladem přežijete, tak vás zabije alkohol, protože neumíte rusky a nevíte, že se musí zředit. Pokud neumřete nebo neoslepnete po ruském alkoholu, tak můžete dostát drátem do oka při přestříhávání drátů, kterým si ohrazuje pozemek váš soused. Při projížďce po islandské krajině můžete také vidět zemřít domorodce například po tom co nasednou na svůj oldschool traktůrek a rajzují s ním po horách a občas s traktůrkem sjedou z útesu. Pokud se vydáte na výlet po Islandu, tak je třeba být obezřetným. Pokud pojedete s ostatními domorodci, tak se připravte, že vám kdykoliv ujedou a zůstanete samy. Až začne sněžit a mrznou, tak jedinou šancí jak přežít je zabít svého koně. Vykuchat ho, a schovat se v něm. Něco jako když Han Solo zachránil Luka Skywalkera, tím, že ho narval do mrtvého tantaua. Prostě Island je drsná země plná divných lidí. Jestli měl tento film vylepšit pověst Islanďanům, o kterých si každý myslí, že jsou to zamlklí podivíni, kteří od rána do večera jedí smradlavé ovčí hlavy, tak se to filmu nepovedlo. (25.12.2014)

Drsná koňská elegie z pochmurného Islandu. 1) Hodně filmový (téměř beze slov) celovečerní debut 44letého scénáristy a režiséra Benedikta Erlingssona mě vzal za srdce. Ještě několik týdnů po zhlédnutí nemohu filmové obrazy dostat z hlavy._____ 2) Komedie v našem chápání to samozřejmě není, je to veselohra islandská se zachmuřenými náznaky groteskního smutného humoru, z něhož jde trochu hrůza._____ 3) Oceňuji i vzdělávací aspekt snímku. Divák pozná islandského koně (jsem netušil, že něco takového vůbec existuje) - speciálně vyšlechtěnou rasu z norských poníků a skotských koní. Na ostrově jsou zakázána jiná plemena, aby byla zachována čistota chovu._____ 4) Koně se chovají jako tažná zvířata, nebo pro jízdu anebo na maso. Další zajímavosti na anglické wiki._____ 5) Specifický mimochodný klus koně zvaný tölt na mě udělal velký dojem. (24.08.2019)

Ani jednou jsem se nepousmál, ani jednou jsem na příběhu a postavách neshledal nic tragického. Není to ani černohumorný bizár o pošahaných venkovanech, ani drama o bezútěšnosti a zbytečnosti lidského bytí. Je to jen nuda o nudných a neuvěřitelně natahovaných příbězích nudných lidí s tunama nudných záběrů na nudné koně, kteří jsou srovnatelně nudní jako hromada kamení. Zřejmě jsem neodhail ten skrytý jinotaj, díky kterému se více zasvěcení do islanské mentality při sledování popadali za břicho. Upřímně by mě zajímalo, v čem ten vtip spočívá. (18.01.2016)

Islandský bizár. Něco na způsob Kusturicových šílených balkánských komedií, jenom je tu oproti nim zdůrazněn seversky tragický podtext. Velice originální celovečerní debut, tohle svérázné černohumorné zklidněné přemítání nad malicherností života... Alespoň je teď jasné, proč má Island tak málo obyvatel, když každý druhý Islanďan zemře při nějakém bizarním neštěstí... :-) (23.12.2014)

Drsná krajina, trpkosmiešne príbehy, miestami ohavné zaobchádzanie s koňmi. Strhujúca Paleta pohľadov i farieb stromov zbavenej sopečnej ostrovnej krajiny. Úporná snaha po dôstojnosti, zlyhávajúca v prirodzenom pude, upieranom koňom, no povolenom ich chovateľom. Antropocentrická nadradenosť, umožňujúca kvôli záchrane človeka smrť koňa. Pamäť starostlivosti i krutosti vpečatená do očných odrazov. Koní aj ľudí. Plnokrvný islandský film. (21.11.2020)