Moje veci

Nepotřebujeme tolik věcí. Skvělej nápad. Ráda bych ho aplikovala na sebe. Pokusím se. Zbavit se všeho haraburdí, ke kterýmu mě nepojí opravdu silnej citovej vztah, se bude hodit. Jeho byt - vypadl mnohem líp, když v něm bylo minimum potřebného. Líbí se mi tenhle styl osobního dokumentu, není to přehnanej narcismus, ale schopnost obětovat se pro svoje téma, protože nikdo jinej by nebyl ochoten. Jen se mi zdá, že bylo až příliš jasný, k čemu dospěje - vlastně nepřinesl žádný nečekaný zjištění. Možná byl ke konci trochu patetickej, ale nevadí mi to, odpouštím mu to. A že jen na celkem velké ploše osmdesáti minut řekl něco, co jsme tušili - nevadí, bylo to dobrý. Provokuje tématem - trochu, v době a místě, kde všichni touží mít všeho co nejvíc a taky se jim to víc než kdy dřív daří. Plus: Babička s krásným úsměvem, ale to se nedá vyzdvihovat jako podstatná přednost - někteří lidé v určitém věku prostě vypadají dojemně a nemůžou za to. (25.09.2014)

Moje hodnocení může obsahovat spoilery. Určitě zajímavý nápad, ale čekala jsem, že Petri bude možná trochu víc radikálnější. Přece jen se chtěl zbavit všech věcí, ale jídlo mu nosil bratr, někdo jiný mu zase vypral a střechu nad hlavou měl. Takže je sice fajn, že pak poznal, že sbírání důležitých životních momentů je důležitější než hromadění materiálních věci, ale to není v dnešní době až takovou horkou novinkou. Takže dávám 3, minimálně za pěkné zpracování. (03.02.2015)

Na počátku se zrodil skvělý nápad na skvělý experiment. Zbavit se všech věcí a pak si každý den po dobu jednoho roku brát po jedné věci nazpět. Skoro to vypadalo, že bychom se hravým způsobem mohli dozvědět něco o tom, co ve skutečnosti potřebujeme k životu. Tak tomu ale není. Spíše zjišťujeme, že hlavní protagonista a zároveň režisér měl doma opravdu moc věcí, kterých se potřeboval zbavit, navíc se s ním rozešla přítelkyně, tak bylo třeba se zabavit nějak jinak. Na začátku to i funguje. Petri přespává v kabátu, z okna si dělá provizorní ledničku, navíc to tu a tam koření příjemným humorem. Ve chvíli kdy si zpět do bytu přinese dostatek věcí k životu, přestává ho tahle hra bavit a na scénu vstupuje jeho nová přítelkyně. Bohužel tato osobní rovina zastínila původní záměr a režisér se už moc nevěnuje hromadění věcí po tom, co jich má dostatek k "přežití". Spokojuje se s pouhým konstatováním, že těchto pár věcí mu stačí a další si vezme až s časovým odstupem. I přes vyprchání původního záměru je dokument vizuálně poutavý a ke konci má člověk pocit jako by sledoval osud hrdiny v hraném filmu. Ono v průběhu filmu mě kolikrát napadlo: Neni tohle už náhodou až moc inscenované? Režisér po filmu tvrdil, že nebylo. Dobrá, ale rozhodně to tak působilo. (10.03.2014)

Doporučuji! Po shlédnutí tohoto dokumentu, jsem čekala, že na čsfd bude mít film větší hodnocení. Film mě oslovil svoji myšlenkou, nápadem Petriho, měl pro mě svižné tempo. Rozhovory s babičkou byly úžasné, mít takovou druhou babičku by bylo super. V nečekanou chvíli, až dalo by se říct, že osud tomu chtěl, přišlo i zranění Petriho babičky, díky čemu film získal většího emotivního prožitku. Opravdu dobré k zamyšlení, co člověk potřebuje k životu. A podotýkám, že žena opravdu potřebuje k životu dvakrát víc věcí. :) (20.03.2014)

Tohle je jeden z příkladů, kdy škola udělala něco fakt dobře. Byli jsme mladí puberťáci a se třídou jsme jednoho dne šli zase do kina. Říkám si, co zase za kreslenou volovinu to bude... A nejednou na nás vybafne tenhle skvost! Vynikající námět s perfektním nástinem sociálních otázek. Jestli by si to neměl zkusit každý... P.S. V Německu se pak rozhodli podle tohohle natočit velmi zdařilou komedii. /viděno v kině/ 75% (27.11.2021)