John Doe: Vigilante

Docela dost dobrý tohle. Sériovej killer si po nocích po městě podává kde koho. Je jak stroj na smrt. Ale když se začne více jeho případ odkrývat, policisté i běžní občani zjišťují, že jeho oběti nebyly zas tak nevinné ... Časem John Doe získává i své příznivce a napodobitele. Film pak dospěje k zajímavému vyústění ... /Mimochodem jméno sériového vraha "John Doe" je univerzální pojem pro všechny sériový vrahy, kteří nebyli odhaleni, dopadeni, nebo nebyla zjištěna jejich identita. Tak se jmenoval i vrah v kultovce Seven např. Tahle "pomůcka" vznikla v kriminalistice kdysi dávno pro označení vraha, u kterého se nepodařilo zjistit, kdo vlastně je - žádné jméno, historie, bydliště, vztahy, nic .../ (17.02.2015)

Zapálená, tím pádem ani trochu nestranná "agitka" proti současnému systému (policejní, právní, soudní, ale i mediální) spravedlnosti, jež umožňuje jasným zločincům odcházet bez trestu. Reportážní styl, kterým zpětně mapuje řádění a "odkaz" samozvaného "strážce pořádku", čili plodného masového vraha (33 obětí z řad zabijáků, násilníků, pedofilů, atp.), toho času čekajícího na rozsudek, není prezentován špatně, ale mnoho dlouhých, rádoby "dopadajících" či emotivních scén dost nudí a konec to nepěkně béčkově zalamuje. (06.06.2017)

Depresivní a frustrující filmový rozbor na téma, zda může vůbec existovat společensky ospravedlnitelné násilí, zda lze tolerovat právo vzít spravedlnost do vlastních rukou či filozofii oko za oko, zub za zub. Film, který vyvolává otázky, zda je škodlivější nedokonalost a krátkozrakost systémové spravedlnosti či nekontrolovatelná "lidová" spravedlnost nabalující na sebe různé násilíchtivé entity přiživované nevyvážeností mediálního obrazu, které svou nebezpečností možná i převyšují zlo, které se snaží na oko potlačovat. Film na tuto otázku přímo neodpovídá, odpovědi ponechává na průchodu myšlení každého z diváků, které nechává pouze utápět se v bahně bezvýchodné frustrace. Jedna z nejvíce znepokojujících sociálních sond, která se nevyhýbá krutému násilí, ani citovým atakům. (29.03.2015)

Další ze samozvaných mstitelů, jehož minulost, pohnutky a charakter zpětně rozplétá novinář pomocí rozhovorů jak s policisty, tak s jinými žurnalisty a především se samotným vrahem. Zároveň se ukazuje, jaký vliv mělo ono mstitelství na samotnou společnost, která se pochopitelně rozdělilia na dva tábory. Celkově mi film sedla. Bavila mě forma, bavili mě herci a ačkoliv pohnutka, která vedla Johna Doea k tomu, aby vzal zákon do vlastních rukou, byla ta nejprovařenější z provařených, byla asi tou nejlepší, jakou mohli tvůrci zvolit. Finále mě pak posadilo na zadek a navrch bavili i neokoukaní herci. Bravo klokani! 85% (27.02.2015)

Těžko okomentovat stručně, ale sáhodlouhé úvahy, informační kompiláty nebo mezifilmové komparace tentokrát ponechávám k exhibování povolanějším cvakloňům. Rozbor filosofické stránky díla, především rozmezí zločin až trest, případně popis bestie, která ve mně dříme a neradno ji budit pácháním příkoří mým bližním, zůstane také stranou. Stejně tak historická přirovnání či moudra o revoluci, upozornění, že naše společnost je tím, čím je právě proto, že jsme právo na násilí předali výhradně do rukou státu.... Udělejte si názor sami, prosím. Nebude to snadné, pokud neinklinujete k jednoduchým, až ukvapeným řešením. (15.05.2015)