OUTsideři

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Nehodlám srovnávat dvojče The Road Within s německým filmem Vincent jede k moři. Každý z nich má své osobité kouzlo nejen, co se týká postav, ale i exteriérů, které na mě působily vysloveně blahodárně. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (08.04.2015)

Já to možná ještě přehodnotím, ALE na filmovém večeru v kruhu přátel se ke mne dostal pro mne filmového maniaka neznámý snímek a světe div se, já se hodně pasážím smál a zároveň to bylo hrozně smutné! Ono je taky hrozně těžké hodnotit tento film objektivně a kladně, protože se člověk fakt musí odprostit od toho co těm lidem je a bohužel mě to nejde no! Ale nemohu nic namítat na to, že herci co hráli mentální poruchy to zahráli skvěle, to samé Robert Patrick jako kdysi známý T1000 :-) (19.10.2019)

Velmi pozitivně a smutně a komediálně laděný filmek. Bodejď by terminátor T-1000 Vincenta nakonec nenašel. "Nathan" z Misfitz prokázal, že je opravdu skvělý herec. Všichni v tomto filmu byli skvělí. Nečekal jsem, že mne v tomto parném dni něco takhle uvolní ba dokonce emocionálně rozhodí. Zeskelnatělo mi oko ! Ale co v rachotě mám také jednoho taureťáka, občas se mi s nim pracuje fajn, ale když se zvýší hladina pracovního stresu, je to mazec...Tento film je barevný, hudebně sympatický, smutný, vtipný, a hlavně...behaviorálně poučný. (03.06.2015)

Tenhle film mě dost překvapil. Je to sladkohořký příběh trojice dětí z nich každý z nich má jinou duševní nemoc. Navzájem si ale pomáhají a při své cestě se dostávájí do prkenních až vtipných situací. Opravdu jsem se od srdce nasmála a k tomu je tu i skvělé herecké obsazení, kdy si dovolím vypíchnout Roberta Sheehana, který hrál opravdu přesvědčivě. Doporučuji. (27.12.2019)