Vojna o planétu opíc

Spoilery. Ľudstvo si nezaslúži prežiť. Po toľkej temnote svet na najbližšie desaťročia potrebuje ticho a predať nadvládu opiciam. Matt Reeves "novú" opičiu ságu vo Vojne o planétu opíc nenápadne, ale o to šikovnejšie prepája so starou (najviac asi v súvislosti so skvelou Novou). Výsledné pocity sú pozitívne a nadpriemerné. Je to temné, dojemné, nie príliš akčné, ale v podstate to nevadí, pretože napätie dostatočne vytvára neustála, všadeprítomná vyhrotenosť konfliktu ľudstvo/opice. Dokonca je prítomný humor, ktorý funguje a pritom nenarúša celistvosť pochmúrne ponurej atmosféry (to je v príbehoch vždy strašne ťažké docieliť, tu sa to podarilo). Plusom sú prepracované postavy (opičie aj ľudské, spomenúť samozrejme musím Harrelsonovho plukovníka). Vadil mi však jemne odfláknutý scenár. Armádu sveta rozprášila jedna lavína? Stovky opíc stráži jeden chlap so samopalom, ktorý sa ako bonus nechá vyprovokovať bobkami? Prečo sa na konci Cézar ukazoval vojsku? Prečo plukovník šiel k vodopádu, keď sa uspokojil len so zabitím dvoch anonymných opíc a ušiel? Alebo si myslel, že dostal Cézara? Čudný bol i absurdný nápad profesionálneho vojaka obrániť sa pred nepriateľmi (ľudskými, vybavenými najšpičkovejšou vojenskou technikou a v niekoľkonásobnej presile) postavením kamenno-dreveného múra? Ako v jednotke a v v dvojke, aj tu mi vadí, že sa nedozvieme, ako je to so zvyškom sveta. Nezabúdajme, že sledujeme len čisto USA (resp. dokonca ani to nie, v každej časti sledujeme prehnane povedané len život na priestranstve pár štvorcových kilometrov z územia USA) a vôbec netušíme, ako to vyzerá v Texase, Severnej Kórei, Afrike alebo v Maďarsku. A môže niekto prosím vás odpovedať mojej manželke na otázku, prečo bol vo filme len jeden orangutan a asi milión šimpanzov? SPOILERY (05.10.2017)

Takže popořadě. Válka o planetu opic určitě není tím blockbusterem desetiletí, v jaký jsem doufal zásluhou emocionálně vyšťavujících trailerů a nadšených zahraničních ohlasů, na to má pořád dost logických chyb a hlavně ospalejších míst, které třeba Zrození nemělo ani jediné. Přesto se ale jedná o v hollywoodských měřítkách nesmírně osvěžující a vypravěčsky neortodoxní velkofilm, který zvládá jak komplexně uzavřít přesahující dějovou linii ohledně charakterního vývoje vůdce Caesara, tak i našroubovat na jeho vývoj novou řadu událostí, zabalenou do pochmurně gradujícího a docela promyšleného cyklu. Westernová první třetina, která rozehrává v dosud chrabrém Caesarovi pomstychtivé choutky, je svou rozjímací atmosférou naprosto fantastická. Ve zbytku Reeves slušně rozvíjí a zakončuje vnitřní (milost × nenávist) i vnější (opice × lidé) konflikty a přináší nádherné vizuální výjevy a netradiční zakončení, které neovlivňují postavy, nýbrž sama matka příroda (čímž se hezky podtrhuje vše, o co vlastně celou dobu šlo), ale zároveň vyprávění místy dochází munice a například útěk z vězení, jakkoli neztrácí na osudovosti, si s logikou a uvěřitelností moc nepotykal. Chválit efekty už by bylo nošením nerdů na ajťácké soutěže, a tak pochválím alespoň tragikomickou postavu Bad Ape a s ní spojený dabérský výkon Stevena Zahna a casting malé holčičky, jejíž každý pohled vydává za tisíce slov. Důstojné završení skvělé trilogie, byť očekávání byla po lživých trailerech o něco výše... (14.07.2017)

Apokalypsa (strukturou, "záporákem" i až otravně častými vizuálními odkazy) naroubovaná na finále trilogie, které zase roubuje veškeré linie, postavy a motivy na původní Planetu opic skrze rozervaný vnitřní boj o Ceasarovu duši. Ano, je to značně šroubované a jakkoli o žádné conradovské Srdce temnoty v opičím podání nejde, tak výsledná "Ape-pocalypse Now/opičí Logan" je až překvapivě utlumeným snímkem prostým akce (není tu válka a i označení půtka je příliš nadnesené; tohle je Most přes řeku Kw... Planetu opic), kterému mnohá nepopiratelná "ale" (lidé jsou bez výjimky hlupáci, délka neopodstatněná, tempo nevyrovnané, deus ex machina finále) projdou díky fungujícím emocím, strhujícímu Serkisovi, uhrančivé první polovině a "neviditelným" CGI efektům, které tu nejsou pro efekt. (12.07.2017)

Vyplatilo se nečekat klasickou válku. Poslední Planeta opic pomalým tempem směřuje ke svému vrcholu a v náznacích nás odkazuje na prapůvodní film. Já sám jsem byl s rychlostí spokojen a občasné povyražení v podobě krátkých akčních sekvencí mě stále drželo. Hudba je skvělá (opravdu je až s podivem, že stejný skladatel má na kontě průměrný soundtrack Spideyho Homecomingu) a opice opět dovedeny do nejvyšší dokonalosti. Navíc přibylo mnoho aspektů z jejich společnosti a člověk jako takový byl prvně plně upozaděn. Při přechodu na základnu však film lehce ztratí tempo (ano, opravdu), za což asi Woody úplně nemohl (neviděl jsem tam prostor dělat s postavou něco jiného). V této pasáži jsem hodnocení viděl na 4 hvězdy, nicméně závěrečná akce a "Bad Ape" vedoucí opice ze zajetí film vrátila na vrchol. Za sebe tedy hlásím celkovou spokojenost. Zakončení trilogie tak, jak má být. (24.07.2017)

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)