Vojna o planétu opíc

Všechno, co se v tom filmu děje, je dost nedomyšlené, samotná existence vězeňského tábora pro opice nedává při nastaveném vztahu moc smysl, ale to nějak dokážu přejít (po vzoru "kdyby to dávalo smysl, film by neexistoval, tak buď za ten nesmysl rád"). Víc mě iritovaly nepřesvědčivé emocionální berličky (vše, co se týče té malé holky) a Harrelsonův kašpar. Ale zároveň na mě poprvé v trilogii opravdu funguje tíha těch dokonalých digitálních triků, jež jsou oddány myšlence pomalého, špinavého filmu. Sice platí, že to je zcela nedůmyslné a banální, ale poprvé jsem byl místy novou Planetou opic unešený. (25.12.2017)

Začne to slibně - osobní ztrátou, která Caesara vnitřně zlomí a po níž ho pohltí nenávist k lidem, která minule vedla Kobu a celou válku odstartovala. A končí to stejně jako jednička, osvobozením ze zajetí. Válka o planetu se ukáže být značně komorní/regionální záležitostí, což by nevadilo, ale konflikt ani záporák vlastně nejsou moc zajímaví, respektive minule podle mě byl konflikt vystavěn líp, taky tradičně dobrého Harrelsona tam mohlo být víc. Ale bavilo mě to, ocenil jsem provazování s původní sérií (Cornelius, Nova) a Serkis válí. (03.12.2017)

Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%] (12.07.2017)

Ona ta Planeta opič je vcelku opiči, copak o to, ale leccos se jí daří. Kroutí se jako píďala, aby se naroubovala na prastaré... následovníky v podobě původní hodnělogie, za to smek. A je to nakroucené moooc hezky. Jak od maminky. Mončičáci takřka živí, jeden by s nima nejen soucítil, ale i pokra zahrál, hlas jim dal, zoufalejší prasesoři nad šimpkami jistě i pohoní, a v pražské zojo pak, pohánění marnou nadějí, si permice zřizují. Horší to je s prostomyslnými blbečky, mezi které se hrdě počítám. Nás tak trošku ruší (so-oiler) některé drobnosti. Kupříkladu, namátkou a jen tak od boku - kdybych si v očekávání konfliktu s pomyslnou, masivně vyzbrojenou armádou severu budoval barikádu, asi bych metr za ni nezaparkoval vlak s cisternami ropy, nafty, benzinu, propanu, butanu a jejich kříženců. Kort, kdybych seděl na bunkry poddolovaném kopci, kde by se to schovávalo jak u severních Kimů. Leda... leda že bych byl Vůdy, který má ve zvyku se slaňovat do hnízd primátů a tam dělat nesmyslné věci, které vážně ničemu nepomáhají, ničehož neřeší a i jinak jsou naprosto ku hovnu. Leda na druhou.... že chtěl vyprovokovat srstnatce k migraci, aby je mohl pochytat, protože potřeboval agresivní, nespolehlivé, líné a natvrdlé otroky pro stavbu té zdi, za kterou hodlal nasunout to železniční cargo. Víte co? Píčáren je tolik, že bych proděravěl klávesnici, nechám to být. Za vidění film stojí a slabším povahám i slzu z kanálku vymáčkne. Prasesorům z váčku. Semenného. Budiž jim všem přáno. (20.10.2017)

Za mořem nekecali, třetí Planeta opic je opět skvělá podívaná. Matt Reeves pokračuje v tónu, jaký započaly předchozí díly, a natočil film, který má sice skoro dvě a půl hodiny, přesto se nebojí být pomalejší a udělat si čas na scény, kdy hrdinové prostě jen sedí, povídají si a vy o nich zjišťujete takové ty drobné detaily, kvůli nimž se pak o ně bojíte a nečekáte akorát na závěrečnou akční scénu. Zatímco minule dostali opičáci a lidé podobně prostoru, tentokrát se skoro všechno točí okolo Caesara, Woodymu Harrelsonovi však stačí i ten menší prostor na to, aby vedle digitálních (a samozřejmě božsky vypadajících) zvířecích hrdinů zazářil. Dovedu si představit, že finále svým trochu nečekaným pojetím někomu úplně nesedne, ale paradoxně díky němu pak vyzní všechny ty myšlenky, které byly v celém filmu několikrát naťuknuté. Celkově je Válka o planetu opic přesně to, co jsme čekali a v co jsme doufali. A navíc se sebevědomě nejednou odkazuje i na verzi s Charletonem Hestonem a dává odpovědi na otázky, na které člověka snad ani nenapadlo se ptát. Dobrý a chytrý blockbuster. Něčeho takového je v kinech pořád zatraceně málo. (16.08.2017)