Vojna o planétu opíc

Za mořem nekecali, třetí Planeta opic je opět skvělá podívaná. Matt Reeves pokračuje v tónu, jaký započaly předchozí díly, a natočil film, který má sice skoro dvě a půl hodiny, přesto se nebojí být pomalejší a udělat si čas na scény, kdy hrdinové prostě jen sedí, povídají si a vy o nich zjišťujete takové ty drobné detaily, kvůli nimž se pak o ně bojíte a nečekáte akorát na závěrečnou akční scénu. Zatímco minule dostali opičáci a lidé podobně prostoru, tentokrát se skoro všechno točí okolo Caesara, Woodymu Harrelsonovi však stačí i ten menší prostor na to, aby vedle digitálních (a samozřejmě božsky vypadajících) zvířecích hrdinů zazářil. Dovedu si představit, že finále svým trochu nečekaným pojetím někomu úplně nesedne, ale paradoxně díky němu pak vyzní všechny ty myšlenky, které byly v celém filmu několikrát naťuknuté. Celkově je Válka o planetu opic přesně to, co jsme čekali a v co jsme doufali. A navíc se sebevědomě nejednou odkazuje i na verzi s Charletonem Hestonem a dává odpovědi na otázky, na které člověka snad ani nenapadlo se ptát. Dobrý a chytrý blockbuster. Něčeho takového je v kinech pořád zatraceně málo. (16.08.2017)

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)

Zaráží mě, kolik lidí si stěžuje, že se ve Válce o planetu opic "moc neválčí". Já jsem naopak rád, že ne. Válečné scény, které tam jsou, mi úplně stačí - jsou tak sugestivní a drsné, že jsem více rozhodně nepotřeboval. Moc mě totiž těší, že nepředstavitelně špičkové efekty slouží hlavně k tomu, aby vytvořily stoprocentně věrohodné postavy a my mohli sledovat jejich příběh - zejména tedy ten Caesarův, že. Příběh, který nám ukazuje jednu z nejhrdinštějších filmových postav všech dob (to myslím smrtelně vážně), bere si na paškál lidství a nelidství, zručně rozvíjí myšlenky filmu z roku 2011 (kdo by to tehdy čekal?) a čím dál více se přibližuje filmu z roku 1968. K režii a jejím atmosférickým scénám nemám jedinou výhradu, tolik dojetí od začátku do konce jsem doopravdy nečekal, herecky je to extratřída (plukovník a Nova jsou jediní zajímaví lidé a je to tak správně) a hlavně je to stále zajímavé a poutavé, epické, ačkoliv zároveň komorní. A ta hudba Michaela Giacchina! (15.07.2017)

Trpěl jsem jak makak na řetězu. Nejděsivější kolovrátkový klavírní motiv za poslední dekádu podkreslující neutuchající tklivé digi-pohledy, stopadesátá variace na plk. Kurtze a kapitána Obviouse (Apokalypsa je tímhle směrem), temný lesní survival přecházející do závěrečného Komanda (útěk z lágru, že by člověk brečel) a cesta z bodu A do bodu B, která by snad fungovala maximálně jako tutorial nebo první mise ve videohře. Tohle měla být opičí Treblinka a ne Jáchymov. (17.08.2017)

Vynikajúce zavŕšenie vynikajúcej trilógie. Je to tak excelentne zrežírované (každý záber premyslený) a príbehovo a emocionálne silné, že ani nevadí, keď si scenár párkrát pomôže náhodou či idiotsky konajúcou postavou (ľudskou, samozrejme). Mám rád filmy, ktoré nemusia tlačiť na akčnú pílu, aby mali neustále tempo a napätie, a triky v nich pokorne slúžia príbehu a neprehlušujú dej. (03.08.2017)