Klub výtržníků

Když se večírek zvrhne… Tentokrát v podání britské zlaté mládeže s aristokratickými kořeny a tučnými konty. Ale nebylo by správné pohlížet na ně svrchu jako na degenerované příslušníky zahálčivé privilegované třídy. Příběh i charaktery jsou napsány tak, že platí pro jakoukoliv skupinu, která se cítí nadřazeně kvůli své… rase, náboženství, vzdělání, bydlišti… Skupina, která ti zároveň diktuje svá pravidla a, pokud v ní chceš zůstat, musíš je přijmout, i kdyby se ti nelíbila. ____ Příběh i charaktery jsou napsány tak, že se dají – s drobnými úpravami - aplikovat pro jakoukoliv takovou skupinu. Tedy i pro ty, jejichž členy či příslušníky jsme my. ______ Základní hybnou emocí, která vede k tragédii, je tady frustrace a pocit ponížení, a to přece platí vždycky. ____ Dokonce i mezi mladými muži, jimž se otevírá budoucnost a mají zdánlivě vše. Jenomže jeden z nich je Řek, takže úplně nezapadá. Jiní vypadají a chovají se jako nerdi, takže úspěchy u dívek jsou pro ně téměř nedosažitelné. Další se bojí srovnání se svým starším úspěšnějším bratrem. A pak je ještě odmítne prostitutka! Ani jejich postavení a majetky je neuchrání před pocitem méněcennosti a jejich vztek vyvře v násilné finále. ___ Ocenila jsem zejména práci s charakteristikou postav, protože i když je mladíků asi 10, každý z nich má své vlastní typické rysy. I když jistému zjednodušení se příběh nevyhnul, nebyli mladíci klišovité postavy, ale živoucí lidé, které si umím představit i v reálném životě. (22.05.2018)

Trailer sliboval nahlédnutí pod pokličku striktně elitářského spolku bohaté mladé britské mládeže na univerzitě Oxford, které slibovalo silnou eskalaci děje a možná i nějaké to morální pomrknutí. Nic z toho se moc neděje. Co může být prvních dvacet minut zajímavé po chvilce omrzí a jelikož je začátek hodně pozvolný, tak je závěrečná eskalace bez potřebné gradace a drivu. Těžko se asi ztotožníte s hlavními postavami, a tak pro Vás bude jejich chování na míle vzdálené. Na druhou stranu směřování jednotlivých charakterů není nikterak zajímavé a dá se říci, že hodně šablonovité vzhledem k jejich úlohám v rámci hlavní skupiny. Mladí herci těžce nudní a to hlavně Claflin a Booth, od kterých by se dalo i něco čekat. Závěrečná eskalace přichází pozdě a nedá se říci, že by vynahradila předchozí nevýrazný průběh. Celkově spíše nezajímavý film. (24.04.2018)

Klasika se studentským spolkem, do kterého vstupuje kluk, který sem zdánlivě nepatří a po počátečním nadšení přichází rozčarování. Oproti podobně laděným snímkům se ale Riot Club přece jen odlišuje civilnějším podáním, takže tu nenarazíte na žádné ultratajné schůzky podle zednářských regulí či na temné zasvěcovací rituály. Spíš je to o partě dětí, co si myslí, že jsou něco víc a jednoho večera se jim to vymkne z rukou, o čemž je především druhá polovina. Ta první na ní diváka připravuje, ale ta příprava je příliš dlouhá a to je asi největší kámen úrazu celého filmu. Herecky potěšily anglické mladé pušky a je fajn vidět, že na Ostrovech mají v budoucnu kde brát. Celkově to sice mohlo být krapet lepší, ale i tak jsem se celkem bavil. 65% (03.01.2018)

Těžiště kritické filipiky představuje ustanovující večeře (rovná se bohapustá ožíračka) elitářského oxfordského studentského klubu, při níž narůstající promile alkoholu v krvi odkrývají zkaženost, frackovitost, povýšenost bohatých nóbl snobů. Samozřejmě u někoho více, u někoho méně. Ambivalentní závěr bez většinové morální sebereflexe se dal čekat, jinak mi konverzační snímek svižně utekl. (12.03.2018)

„V pokoji mám láhev tequilly, kdyby ses třeba chtěla zastavit.“ – „Nechci strávit další tři roky tím, že se budu vyhýbat klukovi, se kterým jsem šukala týden před prvákem.“ Počáteční zdánlivá pohoda by diváka skoro nechala v domnění, že se nebude dít nic vážného. Avšak od okamžiku zabydlení se v restaurační místnosti začne atmosféra nenápadně, pomalu ale jistě houstnout, a jeden z hlavních hrdinů brzy nenechá nikoho na pochybách, že se tenhle bujarý večer pořádně zvrtne. A jakože tahle párty byla s každou minutou čím dál větší síla, a já byl napjatý, do jakého stavu to všechno dospěje. Tvůrci se však drželi ještě docela při zemi, což je ve výsledku možná i škoda, protože z publika mohli dostat podstatně víc emocí (ne že by jich ve mně osobně i tak nevyvolali vcelku dost). I konec mohl být drsnější a drtivější, přesto závěrečné kroky jedné z postav a její výraz člověka také nenechají úplně v klidu. Při sledování filmu divák dostane snobství, aroganci, pocit nadřazenosti/výjimečnosti, touhu po obdivu, kolektivní šílenství a vinu, to vše vyvolávající znepokojení. A za mě to budou slušné 4*, přestože potenciál snímku byl vyšší. (02.02.2015)