Městečko Pines

Co myslíte? Uškodí mysterióznímu seriálu když scenárista uprostřed první sezóny vyžvaní pointu? Co se týče Wayward Pines, tak neuškodí. Dokonce bych řekl, že v tomhle konkrétním případě mu to pomohlo. Úvodní čtyři díly totiž stojí na vodě a nastavená situace nedává smysl. Ne že by se v tomhle po prozření něco změnilo. Zápletka je pořád přitažená za vlasy a pořád popírá logiku. A to jak příčina krize, tak reakce na ni a důvod proč je celé městečko drženo v nevědomosti. Ať mi nikdo nemluví o psychice. Podpůrný personál přece situaci zná a zvládá ji úplně v pohodě. A aby těch špatných zpráv nebylo dost, po "grandiózním" finále první řady, ta druhá začíná znovu v bodu nula. Recyklovaný špatný nápad opravdu sledovat nebudu. (06.07.2015)

Solidní seriál, který velmi dobře funguje v obou svých polovinách. Bavila mě jak půlka "vyšetřovací", tak i "vysvětlovací". Pochválit zaslouží tvůrci i za práci s přeléváním emocí. Postavy, které divákovi lezou první půlku na nervy si v druhé půlce rychle oblíbí a naopak. Matt Dillon je sympatický hlavní hrdina a nechce se ani věřit, že je o tři roka starší, než Toby Jones. Co se tvůrcům naopak nepovedlo, je vytvořit sympatické dětské postavy. Tedy konkrétně syna hlavního hrdiny. Ten by mohl soutěžit o cenu Čurák roku spolu s Carlem z The Walkin Dead. (14.09.2015)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

JE TO JEN MĚSTO! Poslední dobou se zprávy o M. Night Shyamalanovi lepší a jednou z nich také je, že ještě neztratil smysl pro humor...tohle tolik připomíná jeho nejslavnější film, že je to až neuvěřitelné. :-) Wayward Pines ale jde trošku dál, nebo spíš na to jde jinak, zajímají ho dost společenské otázky a hodně to, jak se třeba lidé nechají radši ovládat, než aby se svobodně rozhodovali. Sedělo by mi víc záhadné dílo, než že se cca v půlce zlomilo ve sci-fi, to ale samozřejmě není zápor. Opravdu těžkotonážní a nesmlouvavá (díky Bohu) minisérie. 90%. (31.08.2015)

Pro mě je největším překvapením Wayward Pines brutální tempo, kterým tvůrci odhalují svůj příběh a jeho tajemno. Z první sezony je jasně cítit, že scénáristé cítili potenciál a pokusili se ho využít bez ohledu na případnou další sezonu (viz závěr a celkové množství odhalení). Něco podobného se na půdě rozvléklých rádobytajemných seriálů posledních let (ehm, Ztracených...) nevidí často. Bohužel na druhou stranu se musím ptát, zda tu je potenciál na kvalitní druhou sezonu. Ta už jde výrazně odlišným směrem a vychází z první, odhazuje tajemno a nabízí "pokračování" bez mnoha původních postav. I tak považuji Wayward Pines za velice odvážné a povedené dílo, které kromě scénáře a atmosféry sází na výborné herce (Dillon, Gugino, Toby Jones, Terrence Howard). První sezona za to rozhodně stojí. (02.10.2016)