Městečko Pines

JE TO JEN MĚSTO! Poslední dobou se zprávy o M. Night Shyamalanovi lepší a jednou z nich také je, že ještě neztratil smysl pro humor...tohle tolik připomíná jeho nejslavnější film, že je to až neuvěřitelné. :-) Wayward Pines ale jde trošku dál, nebo spíš na to jde jinak, zajímají ho dost společenské otázky a hodně to, jak se třeba lidé nechají radši ovládat, než aby se svobodně rozhodovali. Sedělo by mi víc záhadné dílo, než že se cca v půlce zlomilo ve sci-fi, to ale samozřejmě není zápor. Opravdu těžkotonážní a nesmlouvavá (díky Bohu) minisérie. 90%. (31.08.2015)

SPOILERY: To, že již delší dobu nehodnotím hvězdicemi na csfd, nehodlám brát jako stálé pravidlo. Když o nějakým filmu/seriálu mám jistotu odpadu, napálim to tam. Tohle bylo utrpení, hovadina, natahovaná nuda, která ve výsledku ani vůbec nedává smysl. Když už šerif říká, že hlavní postava nemůže odjet z města, jinak umře a proto se chová tak, aby ho z města vyhnal, je teda fakt debilní. Časovej rámec mezi postavami, které se ve městě po havárkách objevují, nejdou dohromady, scénář je děravej. A to první dvě epizody mne obejmuli svojí tajemností a pátráním po tom, o co tu vlastně jde. Ovšem, po pátém díle celá ta linie ohledně ztracených dvou agentech upadne úplně do pozadí, protože se dozvíme něco neuvěřitelně šokujícího. Musel jsem se smát! Ani vlastně nevím, co jsem za pointu očekával. Jenže takovou snůšku slátanin jsem dlouho neslyšel. Postavy precizně nesympatické, jenom Terrence Howard v roli hláškujícího šerifa bavil a také Matt Dillon, ale stane se z něj akorát figurka do davu, protože do popředí nacpou tu jeho protivnou rodinku. Žádné napětí, je to natahované tam, kde by to mělo být druhořadé a to primární, tedy akci, Dillona a zajímavost odsunou na druhou kolej. Vzdal jsem to po šesti dílech, navíc chování všech postav je absolutně nesmyslné. Možná Dillon občas předvede fajn improvizaci a přizpůsobení se, a však když už jsou všude kamery, mikrofony a postavy normálně přes celej barák mluví o své minulosti, vůbec to nevadí. Taky se opět otřu o časovej rámec, kdy je vše o náhodě a postavy se snad kolikrát teleportují. Nejvíc mne teď při pomyšlení na tuhle sračku pobavilo ilustrování schopností těch mutantů, poněvadž slyší na dálku i nejtišší zvuky... tak proč nikdo neslyšel v noci Dillona, střílejícího z brokovnice za tou zdí? V pohodě tam přespal do rána... až pak se začnou objevovat ninja mutanti v momentě, kdy se hrdina dostane do bezpečí, jděte s tímhle do prdele. Nadšení místních absolutně nechápu, mno snad mi zafixuje náladu True Detective. (25.09.2015)

1. série ze vcelku nudného, předvídatelného pilotního dílu ve stylu Big Brothera, se ve čtvrtce seriálu zrodila opravdu hutná paranoia, v půlce se na svět vynořila docela obstojná mindfuck pointa, která by mě na začátku nejspíše nikdy nenapadla a nakonec se ještě přitvrdilo. Od mysteriózna, přes sci-fi až k hororu, to je Wayward Pines v jedné větě. Konec řady opravdu potěšil svou poctivou, nekompromisní hororovou gradací a na druhou sérii je, sice s absencí pár hlavních aktérů, slušně našlápnuto. K mým obavám, podle zdejších ohlasů, ale asi k velmi průměrné. No uvidíme. 2. série dopadla podle předpokladů. Začátek převážně nudil kvůli tomu, že se děj odehrává později než první řada, hlavní známé postavy mizí do pozadí a vedlejší neznámé do popředí, což je možná trochu na škodu. Tím, že se k nadvládě dostala První generace, seriál pomalu ale jistě klesá na kvalitě, protože se zkrátka scénář musel zaměřit na flashbacky, vysvětlování dřívějších nejasností a upřesňování zdejších vztahů. Po druhé polovině druhé série musím naštěstí konstatovat, že rapidně zase vyhrabala děj z nudy a i když to není taková pecka jako předtím, za pěkný otevřený nebo případný návazný díl na třetí řadu palec nahoru. Za mě ale druhá řada tahá tento seriál dolů, jinak bych dala hvězdy čtyři. (01.05.2017)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

Ano, je to v zásadě vystavěné na béčkových proprietách (knížky jsem nečetl) a má to několik zkratek a oslích můstků, ale seriál baví velmi i díky závratnému tempu. Osudový pátý díl výborně pracuje s informacemi a překrucuje protagonisty s antagonisty rychlostí lusknutí prstu. Twistů a dramatických situací je dostatek (pilot, pátý a šestý díl), stejně jako myšlenkového podhoubí (druhá půlka seriálu, otázka totalitního státu) a fanboyovských výjevů (Abbies). Tenhle seriál je guilty pleasure a moderním mixem toho nejklasičtějšího z Lynche, Hitchcocka a Orwella. Přesto si na Wayward Pines cením nejvíc jasně obhajitelných motivací postav (Pilcher) a dynamického dialogu mezi syžetem a fabulí. (26.07.2015)