Cesta nádeje

Neuvěřitelně počechrané pozlátko. Russell Crowe přidal do neukoukaného prostředí první světové války své originální nápady a své charisma, z čehož vznikl srdcový film (neuvěřitelné, že jde o režisérský debut) a současně zoufale nedoceněné, maličko naivní a v jistém ohledu velice komorní drama jednoho otce, který ztratil vše a vydává se do nepřátelské země aby našel své syny. Co musím pochválit ze všeho nejvíc je bezkonkurenční výprava. Australské široké pláně vypadají na obrazovce zkrátka úchvatně a poměrně neokoukaná Konstantinopol (pro zjednodušení Istanbul) taktéž. Ten konec už byl hodně přes čáru, jinak bezchybný film...9/10 (30.05.2016)

Přesně takhle to vypadá, když vypelichaný Válečný kůň vychlemtá Vodu pro slony. Stihne ho pak jen další nudná a patetická sračka o tom, jak otylý pan Vranae hledá, hledá a hledá. Nejdříve půl hodinky vodu v buši, pak tak hoďku v Istanbulu včerejší den a nakonec v Gallipoli bagruje zeminu, až se z toho zamiluje do Kurvylenkovic Olinky a adoptuje tureckého cigoše. Chápu, že Rasl po vzoru mnohých kolegů urputně zatoužil ukojit své „režisérské“ ambice, ale tak nějak zapomněl najmout si k tomu pořádného scenáristu, schopného dramaturga, soudného střihače a rovněž nějakého vhodného představitele hlavní role. To, jak se dvě hodiny bloncká od ničeho k ničemu s oduševněle moudrým výrazem babičky Boženy Němcové, která zrovna neměla zaražené prdy poté, co se přežrala kysela, byla rozhodně ultimativní kreace jako stvořená například pro koženého Bena s Flekem, Rocca di Siffredia, Bobo Patizóna či jiného velikána s dětskou obrnou závislého na svalových relaxantech, a nikoliv pro kdysi opravdu dobrého herce. Takže Vránao, okamžitě přestaň dělat pičoviny a vrať se s čistou duší komandovat mástry, jinak už ti příště nedopřeju ani tu jednu ránu z milosti a nechám tě se trápit! (14.03.2015)

Zatiaľ čo tragédiu druhej svetovej máme vo filmografií zmapovanú, prvá svetová napriek fascinujúcim bodom v krviprelievaní toľko pozornosti nedostáva. Ale teraz sa dostaneme do roku 1915 a bitky pri Gallipoli. Russell Crowe režíruje seba celkom šikovne a neraz sa hrá s mnohými scénami naraz. Tu núka flashback, tam určitú víziu, inokedy skúša prechod z rovnakého miesta do minulosti. Má tu pokojné scény, hnusnú vojnu či akčné prepady, ale aj slnkom zaliate raňajky v istanbulskom hoteli. Pomáha si aj dobrými hercami - Jai Courtney v epizódnej roli skvostný, Olga Kurylenko veľa priestoru nemá, ale jej postava je pamätná a zobrať množstvo neopozeraných tvárí bol dobrý krok. Cesta nádeje mi čiastočne pripomína Unbroken v pomalšom rozprávaní, no kompenzuje ich neopozeranými miestami, posunmi v príbehu a má čosi do seba aj v tom, že za 111 minút ťažšej drámy som sa nepozrel na hodinky ani raz. Čo je malé, ale výrazné plus v celkovom vnímaní tohto typu filmov. Ťaží vás, púta vás, ale drží v pozornosti. (01.06.2019)

Russellova prvotina je velkým příslibem do budoucna, bohužel jeho debut dost trpí přehnaností některých momentů (útěk ze spárů Řeků) a přílišným důrazem na romantickou linku (a s tím spojené neustálé návraty do hotelu). Ocenil jsem postupné rozkrývání osudu bratří, kameru a i hudba měla co do sebe. Po herecké stránce odehrané poměrně dobře (s příjemným využitím tamních herců). Tak snad se příští film vydaří lépe... (29.03.2015)

Tatínek Míša "Russie" Kulička hledá svá medvíďata v Turecku...Potenciál to má na velký doják nebo na historické drama, ale ani jednoho to nedosáhlo úplně. Střihače a kameramana bych zastřelila rovnou - absolutně ničili kontinuitu děje. Navíc to má opravdu funny ending. Škoda, že tam byla tak velká obsáhlost dějových linek, flashbacky působily jako pěst na oko, a turecká Konstantinopol byla spíše francouzská vesnička obydlená přistěhovalci...Russie se má ještě hodně co učit, ale bylo to koukatelné. 70% za snahu...a za Russieho Kuličku :-* (11.03.2015)