Ladíme!

Dámy a pánové, tohle byl LUXUS! Ke většině podobných hudebních filmů jsem značně skeptický, ovšem tenhle snímek mě naprosto překvapil a nadchnul. Perfektní scénář, naprosto dokonalá hudba, choreografie, perfektní Anna Kendrick a neskutečně sexy Brittany Snow! Jednoznačně 5 hvězdiček a těm co neviděli bych vzkázal, podívejte se na tento film! ;-) (14.01.2015)

Nikdy by mě nenapadlo, že si zrovna tuhle blbost pustím. Ale kupodivu je to docela vtipné. Obsazení je docela slušné, hlavně Rebel Wilson mě dost bavila. Celá zápletka je dost jednoduchá a snadno prohlédnutelná. Holky zpívají ve vysokoškolské acapella skupině, aby získaly vytouženou trofej. Musí se ale dostat přes řadu obtížných překážek. Je tam dost dobrých a chytlavých písniček. "Židi jsou jako Aboriginci." :D (12.03.2020)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

A -ca-glee...by mohlo znít společné zvolání dívčí skupiny. A ještě by to chtělo doladit. Becca (Anna Kendrick) přijíždí na Bardenskou univerzitu, kterou bere jen jako přechodnou stanici, než ji táta zaplatí školu v L.A. Její ambice stát se DJkou musí ještě počkat, protože na škole vládne kult a-cappell, což jsou dívčí a chlapecké skupiny zpívající cover verze známých songů bez hudebního doprovodu. Vstoupí tedy přes svůj počáteční odstup do dívčí a-capella skupiny nesoucí název Bardenské Bellas, kterou vede panovačná Aubrey (Anna Camp), neuznávající jiný názor než ten svůj, a občas při nezvladatelném rozpoložení zvrací mohutné gejzíry (do hlediště). K tomu si ještě tvrdošíjně stojí za tím, že soutěžní sestava se musí držet zažité univerzitní tradice a neuvědomuje si, že v uniformních a upjatých kostýmech letušek, za zpěvu obstarožních písní z minulého století, nikdy nemůže dosáhnout na vítězství. Becca se svým poněkud rebelským postojem, a novou partou dívek, se pokusí skupinu vést jiným směrem s cílem konečně porazit dosud neporaženou konkurenční chlapeckou skupinu s názvem Bardenští Potížisté. Zpočátku se to pro film moc příznivě nevyvíjelo. Vše bylo až moc trapné, postavy nesympatické a nevtipné. Postupem času se tyhle neduhy jako zázrakem začaly odbourávat. Odstartoval to konkurz na nové adeptky do dívčí skupiny a následný výběr byl perfektní a každá z dívek dostala svoji výrazovost v čele vtipně komentující Tlusťošky Amy (Rebel Wilson). Nejednalo se přímo o dívky atraktivní, ale schopné na sebe výrazně upoutat pozornost jejich originalitou a citem pro uchopení charakterů postav. To bylo pro film, který zrovna netěží z ohromující taneční choreografie, dost důležité a zásadní. S touhle partou film nabral náboj, dalo se jí fandit a jejich hlášky bavily. Závěrečný duel mezinárodního mistrovství univerzitních a-capell (ICCA) se ovšem ke vší smůle omezil, a hlavně soustředil, jen na jejich chlapecké konkurenty ze stejné školy a účast ostatních kapel byla zaznamenána jen letmo. To je ovšem také nedobré pro navození napětí v závěrečném klání. Knižní předlohu, podle níž je film natočený, neznám, ale Elizabeth Banks, která film produkovala a zahrála si v něm menší roli sympatické členky asociace univerzitních a-cappell, zřejmě neodolala svodům převést na plátno příběh blízký svým pojetím televiznímu Glee, s nímž má mimo jiné v tomto ohledu společného také jednoho z představitelů z populární série, který se zde mihne a schválně, jestli ho poznáte.Tato volba sice přílišnou originalitou nesrší a samotný příběh také v ničem extra neohromí, ale originální zápal pro věc z toho udělal koukatelnou záležitost, na kterou se dá naladit. 60% (01.04.2013)

Můj hlasový rozsah tří ne zcela snadno identifikovatelných tónů a k dokonalosti vyvinutý hudební hluch mne opravňují k tomu, abych napsal pár moudrých slov o zpívání a capella. Jelikož však o tomto tématu nic moudrého napsat ani opsat neumím, tak se spokojím s tím, že beznástrojová verze The Final Countdown mi naprosto vyrazila dech, duet hambatých slečen ve sprše nebude lehké zapomenout a při většině ostatních skladeb jsem si spokojeně podupával. Příběh samotný je natolik křišťálově předvídatelný, že může zaskočit jen filmového panice a Anně Kendrick tu rebelku prostě nevěřím, ale přesto jsem byl s tímto snímkem spokojen. Je však možné, že za to může jen včerejší výjimečný úhel postavení Venuše vůči Saturnu či čemukoli jinému. (08.07.2013)