Ladíme!

Odhlédnu-li od toho, že je to variace na Glee na velkém plátně, musím přiznat, že jsem se bavila. Oproti Glee má PP velkou nevýhodu malého prostoru pro velké emoce a tak se musíme spokojit jen se známým příběhem a nečekat toho moc navíc. I dobrých mixů a vystoupení je také málo, ptž hlavní vedoucí skupiny se chová jako "mrcha" až do finále. Co mě ale mile překvapilo, jak spontánně působí ústřední milostný vztah a takové ty věci kolem, kdy se na vysoké snažíte zapadnout a najít přátele. Navíc Anna Kendrick je natolik osvěžujícím prvkem, že jsem se prostě bavila. I vztah s otcem je řešen sice jen okrajově, přesto srozumutelněji než v mnohých dramatech, které se na to vysloveně zaměřují. Osvěžující žánrovka o touze zpívat před publikem a patřit do prima party. Kdybych dostala ještě o 2 skvělé mixy víc, bylo by to za 4 hvězdičky. (06.01.2013)

Spousta otravného popíku v nejklasičtější školně-soutežně-muzikální příběhové struktuře, jaká existuje. Nula překvapení, sto procent klišé. Glee revival. Dvě hvězdy za pár bizarních over-the-top momentů, v nichž je film alespoň na chvíli vtipný. Mělo jich být mnohem víc. A půlhvězda za zlatíčko Elizabeth Banks. (14.12.2012)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Banda pěkných, nebo alespoň sympatických holek se necelý dvě hodiny promenáduje v sukýnkách, nebo tanečních kreacích po skutečném i pomyslném jevišti a zpívá u toho většinou příšerný songy (tyhle popovky mi do krve nikdy nešly), jejichž výhodou je alespoň to, že si u nich místo nástrojů děvčata pomáhají pusou (žádný dvojsmysly) a k tomu při nich překypují charismatem, s mě čím dál příjemnější Annou Kendrick v čele. V druhé polovině už mi film připadal opakující se a tudíž trochu ztrácel na tempu, pořád to ale byla slušně pohodová a odsýpající záležitost, u níž jsem se i nejednou (hlavně díky tlusťošce a číňance) z plna hrdla zasmála. Hit Me With Your Best Shot! mě v tomhle měsíci víc zvedlo v podání Catherine Zeta Jones, ale i tak střílela děvčata celkem slušně. Nejvíc zaujaly - Kendrick, Snow, Wilson a jako bonus porotkyně Banks, ta čůza z Hunger Games XD. 70% (11.12.2012)

Tak po vybíjené, krasobruslení, kolečkovém bruslení, curlingu, golfu, karate, skateboardech, bobování, běhání, šachu nebo tančení tu máme další "koníčkový" film. Proto v tom hledejte komedii pouze z pohledu hudebních nadšenců a nečekejte, že se budete za břicho popadat (byť třeba právě Vybíjená byla celkem zábava, ale to byla především parodie). Nejsilnější stránka filmu je díkybohu v jeho středobodu - v písních. Samé pecky, které jsem znal a pokud ne, tak už si je broukám. Nicméně. Nicméně dlouhou délku a Ace of Base odpustit nemůžu. Kvalitní 3 hvězdy, ale film už bych si pustil asi jen formou soundtracku. Ale jako Sestra v Akci pro moderní publikum bez křesťanských písní a bez zvláštního příběhu dobré. (08.03.2014)