Sedem zhavranelých bratov

Teda, koukat celou dobu na věčně nas.ranou a vzteklou Issovou, která mimochodem ani moc hezká (a ani dost mladá na tuhle roli) není, to je pěkný opruz. Ve chvíli, kdy přestane mluvit, dokonce zjistíme, že neumí hrát - mimika a gesta, to jí fakt nejde, vyznívá to pěkně přehnaně. Jenže zase když mluví, tak je to samá pražská hantýrka a samé "aháá". Tož si vyberte. Lokace jsou docela slušné, jen škoda, že kameraman je ne vždy dokáže ústrojně využít. Jsem jediný, komu přišlo divné, že někteří její bratři jsou MLADŠÍ než ona? WTF? A co tam dělá ta kukuřice? Také jsem měl celou dobu pocit, jestli paní režisérka není na holky - každou chvíli to vypadalo, že Issová už už tam bude běhat jen v kalhotkách. Vlastně je to hodně feministický film, nevím, v jakém slova smyslu, ale chlapi jsou tady jen postávající nekňubové bez vlastního názoru a projevu. Pak mi film, ani nevím proč, každou chvíli připomínal pohádku o krtkovi, jak chtěl kalhotky. Jen čáp chyběl. Konec - jindy nejdramatičtější situace této pohádky - je totálně zpackaný a ukecaný. Vypadá to celé jako film „na rybu“, tedy rychle splácaný film, aby byly potřebné finance na dárky, Film, kde nefunguje načasování scén, atmosféra, práce s divákem, snad skutečně jen ty lokace a sem tam kamera. (31.12.2015)

Dávam tri hviezdy. Myslím, že herci sa snažili dať filmu nejakú hĺbku, no tvorcovia mali ísť trošku viac do atmosféry, aby to fungovalo. Martha Issová ako Bohdanka bola celkom okey, len nie som si úplne istý, či to bola najlepšia voľba. V prvej polke mi moc nesedela, potom sa to zlepšilo... príroda je pekná, Zuzana Bydžovská v role bosorky je skvelá. Film má svoje dobré momenty, no sú tam aj veci, ktoré ma potom z nej naopak ťahali von. V prvom rade jemný erotický nádych (pre aké publikum ten film mal byť?) napríklad pri večeri kde kráľovnej prereže šnurovačku alebo že princ neustále pozerá na jej prsia. To tam byť nemuselo. Plus zlá kráľovná je tak trošku kombináciou srdcovej kráľovnej z Alice In Wonderland od Tima Burtona a dobrej víly zo Shreka 2. A Norbert je zase ako krásny princ zo Shreka. Plus film by možno občas potreboval spomaliť, aby sme vedeli dýchať jeho atmosféru. Celkovo je to však celkom okey, len nie je to asi to, čo som od filmu očakával. Efekty sú pekné, príroda je pekná, je tu pár vizuálne pekných momentov. Rozhodne lepšie ako Láska Na Vlásku, ale tiež to nebola rozprávka, ktorá by ma ohromila. (31.05.2015)

Žánr zdiskreditovaný ČT, která potřebuje každé Vánoce minimálně tři nové pohádky, zřejmě ještě nemá tak na kahánku, jak jsem se obával. Alice Nellis adaptovala známou pohádku velmi dobře, postavy se chovají i mluví současně, po vizuální i technické stránce všechno klape jako hodinky. Martha Issová je navíc mimořádně přesvědčivým hereckým tahounem celého filmu (ne že by to ostatní nějak kazili, ale ona z toho plátna skoro neslézá). Nejlepší česká pohádka za pěknou řádku let. (28.06.2015)

Po sakra dlouhé době konečně poctivá česká pohádka, která nestojí na rádoby humoru či trapném pitvoření herců, ale zejména na skvělé pohádkové atmosféře a až překvapivě vybroušené řemeslné stránce. A to jsem u Nellis po jejích posledních kouscích opravdu nečekal. Jen škoda až příliš vysvětlujícího a uspěchaného závěru a toho, že Issová mi i přes její velkou snahu v té roli příliš neseděla. I přesto ale až nečekaná spokojenost. Tři bratři se můžou jít klouzat. (29.11.2015)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)