Sedem zhavranelých bratov

Asi najvydarenejšia rozprávka za posledné roky. Česko-slovenská spolupráca sa postupne pretavila do povinného pravidla prísť na vianoce minimálne s jednou až dvoma novými rozprávkami. Snahu si cením a raz za čas medzi množstvom priemerných a podpriemerných pokusov vznikne rozprávka ako táto, ktorá znesie prísnejšie merítka. Dobre zahrané, hudba Vašo Patejdl!, sympatické postavy, prepracovaný príbeh aj s dobrou zápornou postavou. Naj scéna mi prišla divá sviňa v kukuričnom poli. Malo to grády, škoda, že sa to nenatiahlo o 20 sekúnd naviac. Triky slušné, ale nepreháňali to s nimi a slúžili príbehu a tak to má byť. Záverečná pieseň od M. Gombitovej veľmi nezabodovala, speváčka prekvapila skôr akým takým návratom po dlhej dobe. Oveľa viac filmu sedí pieseň od Dary Rolins , ktorá sa výnimočne vydarila. Tú by som v záverečných titulkoch počul radšej. 80%. (02.01.2016)

Osobně vidím v Alici Nellis, díky jejím předchozím počinům, velkou naději českého filmu. Zde také nezklamala, režie je precizní, na české poměry nadprůměrně, stejně tak skvělá je i hudba Vaša Patejdla. Ovšem celková atmosféra je velmi slabá. Charaktery a dialogy postav, připomínající novácký seriál, ovlivnily jinak skvělou podívanou natolik, že chvílemi jde o tuctovou komedii, což mi s předlohou tohoto, dle mého, temného příběhu vůbec nesedí. Veškerá dramatičnost se ve finále soustřeďuje na poblázněnou a mocichtivou královnu, neštítící se ničeho. Její představitelka je ovšem také jeden z mnoha důvodů mého hodnocení. Sabina Remundová, se svým vzhledem legendy československého filmu a zároveň prkenným herectvím, je pro mne těžko stravitelné sousto. Postava Bohdanky je také pojatá až přehnaně hrdinsky. Prostě jen bezhlavě plní své životní poslání. A výsledek? Parta kudrnatých spoluobčanů. O ostatních postavách raději pomlčím, pro mě skutečně velmi podivné. Skvělá režisérka se možná mohla o scénář a dramaturgické pojetí celého filmu s někým podělit. (28.11.2015)

Sebevědomá pohádka, která je vyváženým mixem humoru, napětí, babičkovského poučení a současného špičkového řemesla, kdy se můžete opájet nádhernou krajinou a nořit do temných hvozdů. Dobrá práce a body k dobru za ty místy až fyzické pasáže, které obstojí i beze slov - v českém filmu nevídané! Nellis se jako zakázková filmařka našla. (02.06.2015)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)

Tak klobou dolů před Alicí, že konečně je na světě další pohádka, která se může směle řadit k těm nejlepším českým pohádkovým klasikám. Sice příběh je místama velmi temný, jako tomu bylo v předešlých verzích, ale dobro přeci musí zvítězit. :-) Chvílema jsem byl docela "mile" překvapen co jsem viděl a od této pohádky rozhodně oči neodtrhnete. Lepší čtyři! (11.05.2016)