Predestination

Ta barová konverzačka je tak geniální, až člověk zapomene, že kouká na sci-fi o cestování časovou brázdou. Pak se začne konat, a pokud máte aspoň trochu nakoukáno, začnete tušit, s čím se na vás bráchové budou snažit v závěru vyrukovat. Měl bych jim to za zlé možná i víc, ale fakt, že se celou dobu vlastně drží docela při zemi a vše se řeší spíše nenásilnou formou chytrých dialogů, mě nutí jít s hodnocením nakonec docela vysoko. (08.07.2015)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

Pustíte si film o cestování v čase a celá první půlka je o transce, která se v baru vykecává barmanovi o tom, jak se stala transkou, aniž by v tom figurovalo jakékoliv cestování v čase. WTF? A pak přijde druhá půlka, kde se ten deficit cestování v čase brutálně dožene a skončí to tak, že by se z toho zavařil mozek i Shyamalanovi s Nolanem. Celé je to přehledně natočené, má to atmosféru a Sarah Snook je skvělá. WTF roku. (26.11.2014)

Sarah Snook, když sedí u baru odlíčená, s kratším sestřihem a vypráví svůj příběh, vypadá jako mladý DiCaprio v ´předtitanikovském´ období a nejenže tak vypadá, ona podobně fantasticky hraje. Vůbec celá první hodina, její vyprávění, nabízí jednu z nejzajímavějších pasáží, kterou filmový svět za poslední rok ukázal. Bohužel potom, když se „vyloží karty na stůl“, se už hraje pouze na časové paradoxy, které se tak krásně parodují v trilogii ´Návratu do budoucnosti´. Je to velká škoda, protože tady se mrhalo velkým potenciálem. (05.01.2015)

Zapomeňte na běžně uznávaná pravidla cestování časem, Predestination je zatraceně dobře promyšlená hříčka, která vyžene časové paradoxy ad absurdum. Příběh však není ryzí sci-fi, v jeho centru zůstávají charaktery a jejich přezvláštní "lidství". Leckomu může vadit, že příběh neslouží k ničemu jinému než ke znázornění hada, který si navěky žere vlastní ocas (tedy jistá samoúčelnost), ale mě osobně to vůbec nevadí a závěrečné odhalení jsem taktéž předem neodhalil. 7/10 (07.12.2014)