Láska na karí

Souhlasím s ostatními - je to velmi milý, lidsky hřejivý film. Dokonce film, který jsem po těchto stránkách už dlouho neviděl. V dnešní napjaté době, kdy se Evropa probouzí s kocovinou z multi-kulti a každý další snědý přistěhovalec je předem podezřelý z terorismu (natož celá rodinka a ještě v dost izolované oblasti kde se zná každý s každým - jako ve filmu) , bohužel zní jako hezká, idealistická pohádka pro dospělé. Ale já mám pohádky rád, a když mi příběh někdo hezky podá, rád si jej vyslechnu a prožiju i když vím, že draci, obři, černokněžníci a princezny nejsou... Stejně tak jsem uvěřil, že Frantíci s radostí objevili novou chuť kachní teriny s Armagnacem inovativně doplněné kardamomem a chilli. Na film rozhodně nekoukejte hladoví, protože u něj dostanete ještě větší hlad. Kamera si skvostně pohrávala se zpomalenými záběry na jemně hnětené omáčky či pomalu padající krystalky soli do kouřících pokrmů.... Film určitě doporučuji k vidění, vytkl bych mu jen tu délku a jistou míru kýčovitosti a na konci i té pozitivnosti, která pak už trochu bila do očí. Délka filmu mohla být klidně o 30 min. menší. Ale za to téma tu jednu hvězdu přidám navíc. Takže za mně jsou to dokonce 4 michelinské hvězdy ! * * * * (16.04.2015)

Já vím, že se nemá moc srovnávat, ale já před nedávnem viděla Chefa a to nejde nesrovnat, protože to jsou filmy jen a jen o jídle s větší, či menší romantickou oblohou. Tady jsem čekala trochu větší hloubku, ale žel, byla to jen příjemná podívaná na ty laskominky, z nichž ne všechny bych byla schopná pozřít, ale oku lahodily v každém případě. Například školení v Paříži jsem si vychutnala téměř s otevřenou pusou, to byla tedy kulinářská laboratoř! Ale jinak to bylo všechno zahalené do spousty barev, ohňostroje a trochu klišovitého příběhu. Je škoda, že nemám ani chuť dát Lásce na kari znovu šanci, ale je to tak. Někdy příště snad už budu trochu pozitivnější, slibuji. (04.12.2014)

Když jsem před lety viděla Pravidla moštárny, byla jsem nadšená, připadalo mi, že Lasse Hallström vytáhl z předlohy to podstatné a zjemnil to podle vkusu amerického diváka s velkým vkusem. Potom přišla skvělá Čokoláda, která mi také padla do vkusu. Ale jak filmů přibývalo, stále více se vkrádal neodbytný pocit, že jde o filmové limonády pro většinového diváka. Vytrácela se jemnost a originalita, přibylo klišé. Láska na kari bohužel v tomto trendu pokračuje. Neurazí, nenadchne. (09.02.2017)

Přeslazený a úhledný film, na který (s výjimkou úvodní scény žhářského útoku na indickou restauraci) můžete vzít svoji stařičkou babičku bez obav, že by jí cokoliv jakkoliv rozrušilo. Děj si plyne hladce a očekávaně, kamera snímá vše v líbezných záběrech, které jsou často samoúčelné (dlouhý nepřerušovaný záběr opravování restaurace). Ve snímku je i pár nesmyslů, když na rukou a nohou popálený kuchař se ještě ten samý večer vrací do kuchyně a skoro normálně funguje (pěkná vizitka francouzského zdravotnictví, když propustí těžce zraněného pacienta!). Nově otevřená indická restaurace v kopci nad středověkým francouzským městečkem je sice umístěná na malebném místě, ale kdo by se do takové dálky trmácel kvůli exotické kuchyni bez jakýchkoli referencí? Atd. ____ Děj se opravdu snaží ničím nepřekvapit, což se mu povedlo na výbornou. Nepřekvapil vůbec ničím. Je to pohádka. Moderní typ pohádky, kde všechno musí být hezké a dobře dopadnout. Takže je samozřejmě samá faleš a děsný kýč. /10. 9. 14./ (10.09.2014)