Across the River
Obsahy(1)
Marco Contrada pracuje ako etológ na taliansko-slovinských hraniciach. Za pomoci moderných prístrojov zaznamenáva voľný pohyb a správanie divokej zveri. Jedného dňa narazí na staršiu schátralú budovu, kde sa rozhodne prespávať. Po niekoľkých nociach si uvedomí, že jeho technika zaznamenáva omnoho viac, ako sa môže zdať. Opustený dom totiž skrýva svoje hrôzostrašné tajomstvo. (*CARNIFEX*)
(viac)Recenzie (80)
Keď náhodou pôjdete robiť lesný prieskum divej zvery, dobre si zistite, či náhodou v danej oblasti nestraší. Hlavne keď narazíte na podozrivú polorozpadnutú zrúcaninu :). Koniec srandy. Nebavilo ma to. Ani trochu. Hrozne statické, tiché a nudné. 2/3 filmu sa skladá len z prechádzky po lese a po dome, kontrolovania záberov kamery, výmeny bateriek, nachádzania ohlodaných kostí a pod... Nehovorím, je tu jedna-dve atmosferické scénky, ktoré zaváňajú hororovým priemerom, ale to je žalostne málo. V poslednej tretine sa príbeh začne trocha rozpletať, nastúpia dve vlasatice, atmosféra trocha zhustne ale aj tak sa z toho moc nevyťaží. Tiež je čudné, že milý etológ nemal ani jeden pokus o útek. Nič moc, riadne nadhodnotené. 40/100 ()
Talianska horrorová filmová tvorba zažila najväčší rozmach a zaznamenala najväčšie úspechy v sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch minulého storočia. Pod režisérskou taktovkou takých výrazných majstrov ako boli napríklad Dario Argento, Lucio Fulci, Lamberto Bava, Joe D´Amato a mnohí ďalší vznikli kultové diela. Priznám sa, že i ja patrím medzi obdivovateľov starej talianskej horrorovej školy. Potešil som sa, keď sa mi do rúk dostal snímok "Oltre il guado". Bol som zvedavý v akej forme je súčastná talianska horrorová produkcia. Po zhliandutí tohto titulu však musím smutne konštatovať, že zlatá éra talianskeho horroru je nenávratne preč. ** ()
Zvláštní snímek. Zajímalo by mě, proč se na takové filmy pořád dívám, když se na ně vlastně nevydržím dívat:) Zjistila jsem, že duchařiny sice miluju, ale už na to jaksi nemám, prostě se bojím dívat. Oltre il guado má specifickou atmosféru. Vystačí si s jednou hlavní postavou, neustálým deštěm a opuštěným, rozpadajícím se barákem, který ve svých zdech skrývá dávné, děsivé tajemství. Tento snímek je dokonalou ukázkou toho, že záleží na divákovi, v jaké je zrovna náladě a co od filmu očekává. Někteří se můžou ukrutně nudit, protože ve filmu se vlastně vůbec nic neděje. Druhá část diváků může být zcela pohlcena osobitou, artovou atmosférou a vychutnávat si ji. Pomalý, plynulý děj tak jednu skupinu může ukolébat ke spánku a tu druhou zase navnadit na ten krásný, děsivý strach z neviděného a neznámého. Během sledování jsem si vzpomněla na Záhadu Blair Witch. Ať už patříte k těm, které tento snímek unudil, nebo k těm, které zaujal, jednu věc snad musí ocenit všichni. Ta hudba je skvostná... ()
Po delší době příjemné překvapení! Čarokrásná příroda, příchod dešťů, opuštěná vypálená vesnice v lesích a cosi podivného ve tmě. Zneklidňující atmosféru vytváří nehostinné prostředí spolu s temným hudebním doprovodem (Stefano Sciascia). Hlavní hrdina se pokouší zjistit, jaký predátor loví tamější zvěř. Vlci? Medvěd? Když dorazí do opuštěné vybydlené vesnice, rozhodne se přijít záhadě na kloub. Příchod dešťů a rozvodněné potoky ho odříznou od civilizace a on se stává nedobrovolným vězněm na místě, kde je něco daleko děsivějšího, než hladový zvířecí predátor... Osobně bych do polorozpadlých domů nevlezl v noci ani za milion. Místy příjemně strašidelné (napínavější více do doby, než začíná být v děsivé věci jasno), závěr očekávaný a vítaný. Celkovým pojetím a pochmurnou náladou mi snímek připomněl severskou kinematografii. Pro někoho možná zdlouhavé, pro mne velmi dobré. ()
Filmový žánr horor jsem u sebe považoval už za uzavřenou kapitolu. Bylo to něco, čemu jsem v rámci možností a dostupnosti filmů na VHS rád docela holdoval, ale co s mým přibývajícím věkem pro mne začalo ztrácet kouzlo. Prostě jsem se u toho nějak odnaučil bát a většina hororů mi dokonce přišla tupých a debilních. Vždycky jsem preferoval ty pocitové, kdy člověk má strach spíše utvářený vlastní rozdivočelou fantazií, než když po obrazovce běhá kostlivec se sekerou a skučí... Posledně jsem si dokonce řekl, že už na horory nebudu koukat. Je mraky filmů co stojí za vidění, tak proč koukat na něco kde třeba někdo běhá vyděšený v temným baráku a nenapadne si ho ani rozsvítit.. :-). Páč je to tak hustější asi.. Dneska jsem opravdu nazdařbůh sáhl do své databáze a netuše do čeho jdu si pustil tuhle italskou laskominu. Začátek vypadal na slušný survival, ta rozvodněná řeka nevěstila nic dobrého ani časný návrat... Ovšem to co se dělo pak... Už hoooodně dlouho jsem u filmu neměl tolik nepříjemných pocitů jako tady. Obdivuji odvahu hlavního hrdiny, protože já bych tam nepáchl a i kdybych měl karavan utopit nebo s ním sjet řeku, mazal bych odtamtud co by to šlo... Souhlasím s kamarádem Malarkeyem, byly chvíle, kdy jsem civěl na obraz a cítil regulérní strach... Konec to pravda krapátko shodil, ale i tak doporučuji tuhle vytuněnou taliánskou variaci na Blair witch v nějaký sychravý den si pustit někde na samotě na chatě. Garantují vám, že na záchod ven do mokrého lesa nepůjdete. Buď to vydržíte do slunka východu a nebo nepohrdnete nejbližší prázdnou PET flaškou, ideálně tou na stole. Výborná hudba, výborné lokace, slušná kamera... S radostí zvolávám! Horor žije! Dávám za 4 fotopasti. * * * * ()
Galéria (7)
Fotka © Drop-Out Cinema
Reklama