Domov pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej

Tim Burton sa u mňa síce nikdy nezaradil medzi režisérsku špičku, ale aj tak mám jeho filmy dlhodobo rád, len v posledných rokoch som už nadobudol pocit, že sa vyčerpal, kvôli čomu prešiel do úplného mainstreamu a tak už radšej od jeho nových filmov nemám mať veľké očakávania. No práve Sirotčinec slečny Peregrinové pre podivné deti pôsobil dojmom, že by sa konečne zase mohlo jednať o niečo lepšie z jeho filmografie, ale výsledok predčil všetky moje očakávania. Síce tiež je to len čistý mainstream, ktorý navyše obsahuje množstvo prvkov, ktoré inak vôbec nemusím a väčšinu filmov s nimi rovno vynechávam, ale v tomto prevedení mi to perfektne sadlo. Mám rád toho prepojenie reálneho sveta s fantasy, takže už od začiatku som mal z toho veľmi dobrý pocit, no úroveň filmu ide očakávane dlhší čas len hore a po príchode do sirotčinca ma to už začalo veľmi baviť. Zápletka ma na prvý pohľad zase tak moc neupútala, ale dejovo je to skvelo podané a celé to univerzum ma dosť zaujímalo, no film aj tak boduje hlavne v tých iných aspektoch. Ponúkne výborné postavy a vzťahy medzi nimi, Asa Butterfield už viackrát dokázal, že týchto hlavných mladých hrdinov zvláda bezchybne, Ella Purnell s ním vytvorí veľmi sympatický pár, Eva Green je perfektná ako vždy, Samuel L. Jackson ma tiež nesklamal a túto úlohu si celkom užíva, ale aj celé zvyšné detské osadenstvo aj so svojimi vlastnosťami sa vydarilo. Rovnako celá prvá polovica sa nesie v perfektnej magickej atmosfére, ktorá si ma získala, postupne sa odhaľuje všetko dôležité a ponúkne viacero scén, ktoré sa mi mimoriadne páčili, napríklad také potápanie alebo sledovanie náletu. V druhej polovici sa z toho stane pomaly iný film, divák už vie všetko dôležité, pribudnú záporáci a film zakčnie, pričom to už pôsobí možno aj tak trochu preplácane, ale ja som bol z toho aj tak už úplne nadšený. Tu jednoducho cítiť tú lásku k filmu, hravosť a citlivý prístup ku každej scéne, opäť sa našlo pár sekvencií, na ktoré len tak nezabudnem, hlavne štartovanie lode alebo akciu pri kolotočoch. A práve pri nej najviac vyniká ten rozdiel medzi tvorcami, v drvivej väčšine filmov by ma nejaká bitka kostlivcov s netvormi prinajlepšom vôbec nezaujímala alebo by mi prišla rovno trápna, no tu ma tá hravosť, skvelé striedanie záberov a ešte v zaujímavej kombinácii s hudbou z kolotočov nadchla a celú túto sekvenciu som si nadmieru užil. Takže vizuálne tu nemám absolútne čo vytknúť, atmosféra je perfektná a hudba tiež. Takže síce sa objektívne určite nejedná o najkvalitnejší a ani najosobitejší Burtonov film, ale pre mňa rozhodne ten najobľúbenejší. Som maximálne prekvapený, ako ma to bavilo a neviem sa dočkať opakovaného pozretia. 88% (30.09.2016)

Má to všetko čo má mať správna burtonovka a možno aj niečo naviac. Akurát, že Burton už od Sweeneyho Todda nedokázal vdýchnuť život jedinej postave. Neviem jak to lepšie vyjadriť; proste film, čo mal nato byť kult, keby aspoň minimálne fungoval v emocionálnej rovine. Nie je to tam, nie je tam spätná väzba, nie je tam ani ten kúsok nostalgie za vecami ktoré ste nazažili (ako v závere Alenky), a ten pocit, s ktorým ma Timove filmy sprevádzali celé detstvo, ten už asi nezažijem nikdy. Pár dní po zhliadnutí už si vlastne detailnejšie vybavujem iba Jacksonovho záporáka. No, ale furt je to film Tima Burtona... 75% (07.11.2016)

No nádhera. Tim Burton ma opäť raz zaviedol do svojho čarovného sveta a opantal svojou jedinečnou atmosférou. Navyše príbeh je veľmi chytľavý, má to hlavu i pätu, a tiež tu sú aj motívy mojich obľúbených filmových prvkov, ako napr. hranie sa s časom a časové sľučky. Tiež tu behajú bubáci (výborne urobení), takže v tomto smere veľká spokojnosť. A čo je hlavné, všetko dokopy to divákovi nenútene ponúka veľmi príjemný pocit, akési detské poblúznenie a romantickú predstavu, že i z najväčšieho lúzera sa raz môže stať hrdina, že sny sa môžu stať skutočnosťou. Toto Burton vie majstrovsky, pričom sa dokáže vyvarovať trápneho klišé. Výborná záležitosť. 85/100 (09.12.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)

V magické době filmů, kterým se skoro vždy podaří mě něčím rozčílit, přichází tento osvěžující film, který mne jenom nebavil a přišel mi prostě nijaký. Už o knize jsem si myslela, že vypadá jako pěkný nápad proměněný v nepříliš dobrý příběh, a film tento dojem jenom posiluje. A nejsmutnější ze všeho mi asi připadá, jak neinspirovaný se Tim Burton zdá. Psychedeličtí kostlivci ano, děkuji pěkně, ale ve zbytku filmu jako by on i jeho štáb zapomněli na své řemeslo. Dostala jsem dvě hodiny, ve kterých se pocitově skoro nic nestalo, a když už se něco dělo, však víte: láska, nenávist, přátelství, fascinace, strach o přežití, tak to nedostalo patřičný čas, aby to mohlo zasáhnout srdce. (11.04.2017)