Zlodejka kníh

Nemôžem sa rozhodnúť, či to čo mi na Zlodejke kníh vadí, či je to skôr problém môj, alebo problém filmu. Mňa to skrátka nedojalo. Predlohu som nečítal, čakal som veľa a celkom dosť som aj dostal, ale nejak mi to nefungovalo. Príbeh je to pekný (už úvodný rozprávačov spoileroidný vtípek ma dostal), magický; malá je skvelá a niekoľko okamihov hodne silných, čo mi vadí, je teda hlavne záverečná 30minútovka, kde sa už pokazí vážne všetko, jedna dojemnejšia scéna strieda druhú a všetka ta lútosť v divákovom srdci, odrazu prerastie do nepríjemnej bolesti zubov, pocitu násilných oscarových ambícií a citového vydierania. Ale možno sa mýlim. Každopádne, je to pekný film (26.01.2014)

Mám ty malé, ale přitom pro každého z nás nesmírně významné, příběhy z druhé světové války hrozně rád. Dokazují totiž, že ti lidi si museli prožít svoje a museli se i přesto umět oklepat a nadále pokračovat v životu. Neuvěřitelně mě to fascinuje a každý příběh takových lidí by se měl vtisknout do naší duše, abychom si uvědomili, že naše problémy sice nejsou malé, ale zároveň se dají ustát s grácií. Zlodějka knih je tak hezký film, i když k němu mám celou řadu výhrad. Především tedy jsem celý film přemýšlel nad tím, zdali bylo dobře, že se ve filmu mluvilo anglicko-německy. Anglicky hlavní herci (někdy) a německy všichni okolo jenom proto, aby dodali patřičnou atmosféru Německa. To mě, po pravdě, dost štvalo. Na druhou stranu musím říct, že kulisy Zhořelce neměly chybu. Jakmile budu mít možnost, okamžitě tam vyrazím. Ta historie z toho města přímo srší. Příběh jako takový je pak poctivou událostí druhé světové války. Hezky natočenou, citlivě zfilmovanou a ve vší poctivosti dobře zahranou. Kromě té jazykové bariéry nevidím jiný problém na tomto filmu. (11.04.2014)

Válka a nepříjemné události očima dětí, to může dopadnout hodně dobře nebo hodně špatně. Špatně tehdy, když děti ve filmu přemoudřele mudrují, filosofují a poučují z pozice kárajícího dospělého. Zkrátka když to nejsou děti. Děti nemusí být a nejsou pitomé, za to nelze zaměňovat dětskou naivitu, mnohdy rády přemýšlejí, ale taky teprve zkoušejí, poznávají a tvoří si postoje. Tohle ve filmech často tvůrci opomíjí a dělají z dětí takové malé uvědomělé dospělé. U Zlodějky jsem se právě tohohle bál. A je pravda, že místy tam film měl trochu nakročeno (třeba jak obě děti hned od začátku vědí, kdo je ten špatný), naštěstí se o to jen olízne. Jinak je to překvapivě solidní a pěkný film a já osobně oceňuju právě tu vcelku klasickou stavbu, po které se mi v záplavě všelijakých "netradičních pohledů" a "experimentů" (obvykle krycí jména pro neschopnost vyprávět příběh) docela stýská. Mají dle mého s reálnými osudy více společného a více v nich může vyniknout člověk jako takový. Liesel a její kamarád Hans jsou sympatické děti a člověk jim fandí. Stranou nezůstává ani dobrosrdečný tatík Geoffrey Rush. A konec byl velmi silný. (18.02.2015)

Ja necitlivý, ignorantský odľud - už dávno som sa pri žiadnom filme takto nenudil! A prečo miešali angličtinu s nemčinou, prečo britskí herci napodobňovali angličtinu s nemeckým prízvukom a smrť má totálny britský akcent... A vlastne o čom to bolo? Peknú blonďatú herečku s modrými okami a dvoma skvostnými hercami ako rodičmi zasadiť do dobového Berlína počas druhej svetovej a dať im do pivnice charizmatického žida a všetci si myslia, aké srdcervúce to je... a aké hlboké, lebo je to niekde v druhom pláne o sile slov a príbehov, o knihách a rozprávačom je sám Pán Smrť... u mňa ale táto stávka na istotu nezabrala. Za snahu, peknú kameru a vydarenú výpravu bezemočné *** (02.06.2014)

Předloha filmu není podle skutečné události. Autor tak mohl upustit uzdu fantazii, což se překvapivě nestalo a nic originálního nevymyslel. Pohled na nacistické Německo očima dítěte není ničím přelomovým. Zařazení vypravěče je pak přímo rušivým elementem. Velký úspěch knihy i filmu je tedy lehce zarážející. Obsazení hlavních dětských rolí je však ukázkou skvělého čichu při castingu. (09.02.2023)